Horváth pověsil kopačky na hřebík v roce 2015. „Chtěl bych poděkovat všem v klubu, panu Paclíkovi, Šádkovi i Myslivečkovi. Všem spoluhráčům, rodině, manželce Janě i fanouškům,“ řekl Horváth před čtyřmi lety při svém rozlučkovém zápase, Horviho poslední desítce. Během proslovu před vyprodanou arénou se ani věčně usměvavý chlapík a showman neubránil slzám. Dokázal toho mnoho a pro příznivce Viktorie bude navždy jedním z hlavních strůjců zlaté plzeňské éry.

Od té doby se muž, jenž v západočeské metropoli rozplesal tisíce srdcí, věnuje trenérskému řemeslu. Působil v Domažlicích i druholigovém Baníku Sokolov. Nyní je hlavním koučem plzeňského béčka, které válčí v áčkové skupině FORTUNA ČFL. A nevede si vůbec špatně. Ve čtyřech duelech Viktoria ještě ani jednou neinkasovala a je čtvrtá.

Trénování vyhlášeného šprýmaře baví, ale hraní je zkrátka hraní. Horváthovi běhání za kulatým nesmyslem chybělo. Sice před dvěma lety nastoupil za divizní Březovou v utkání proti Doubravce, ale pak přišla delší pauza. V neděli se čtyřiačtyřicetiletý borec na zelený pažit zase vrátil. V dresu Žichovic v I. A třídě. Mimochodem, za Žichovice hraje také tiskový mluvčí Viktorie Plzeň Václav Hanzlík. „Právě on mě ukecal, abych šel hrát za Žichovice,“ usmíval se Pavel Horváth, tvář projektu Gambrinus Kopeme za fotbal.

Tým z Klatovska před sezonou výrazně posílil. Přišlo několik hráčů s divizními zkušenostmi včetně ambiciózního trenéra Michala Čadka. Na premiérový start Pavla Horvátha se nedaleko hradu Rabí čekalo až do čtvrtého kola. Předtím se zápasy Žichovic kryly s duely plzeňské rezervy, před týdnem se zase otec dvou dětí zúčastnil kulatých narozenin vejprnické Slavie v dresu osobností Realu Top Praha.

Provazy deště

„Dnes si proti Kaznějovu odbyde premiéru Pavel Horváth,“ napsal dvě a půl hodiny před zápasem na svůj facebookový profil žichovický manažer Milan Koželuh. A tato zpráva se v době sociálních sítí rozlétla do světa raketovým tempem. Doslova. Do žichovického areálu se hrnuly davy lidí. Podle oficiálního zápisu dorazilo 250 diváků. Jen pro srovnání: v loňské sezoně chodilo do Žichovic v průměru 73 fanoušků na zápas.

Horváth, jenž s fotbalem začínal v Břevnově, nastoupil proti Kaznějovu od úvodního hvizdu. A jak jinak než se „svou“ klasickou desítkou na zádech, která ho zdobila v dobách největší slávy. Roli špílmachra potvrzoval i na promočeném hřišti. Zejména ve druhém poločase se totiž nad Žichovicemi prohnaly vydatné provazy deště. Rychlost z Horváthova repertoáru sice výrazně ubyla, ale kopací technika, chytrost a přehled ve hře nikoliv.

Několikanásobná osobnost elitní české ligy vydržela na hřišti 80 minut. Pak si řekla o vystřídání. „Začal mě tahat sval, se kterým jsem měl problémy už před měsícem,“ řekl Deníku.

„Jinak mě utkání moc bavilo. Mrzí mě, že jsme prohráli, ale snad se nám příště povede lépe a vyhrajeme. Uvidím podle časových možností, ale chtěl bych tady odehrát co nejvíce zápasů,“ pokračoval levonohý fotbalista, jenž si kromě samotného boje pochvaloval i rekordní návštěvu ve fotbalovém chrámu TJ Žichovice. „Bylo to samozřejmě moc příjemné. Užil jsem si to,“ pochvaloval si.

Žichovice měly v bitvě s týmem z Plzeňska navrch, ale zazdily řadu šancí. A na poslední chvíli dvěma slepenými góly v nastavení zápas ztratily a s Kaznějovem prohrály 0:2. Jenže o tom fotbal v nižších soutěží zase až tolik není, byť by v Žichovicích s tímhle tvrzením nejspíš nesouhlasili.

Jedno je však jisté, Pavel Horváth opět ukázal, že nejpopulárnější sport světa miluje. A kde je on, tam se lidé baví. A nejen fotbalem.