Martine, Krnovu vyšla první půlka podzimu parádně. Čekal jste, že vám to až takto půjde?
Že nám to půjde až takhle dobře, to jsem asi nečekal. Máme celkem mladý a hlavně zdravý kádr, takže jsem samozřejmě rád, že to takto funguje.

Vám osobně se daří i střelecky, dáváte spoustu branek…
Musím říct, že se mi daří v osobním životě, navíc kluci se se mnou rychle naučili hrát. Známe se s většinou už dlouhou dobu, vědí, kdy mi ten centr na hlavu poslat (úsměv). Když to tam takhle padá, člověka to potěší.

Na kontě máte gólů už dvanáct a vedete s tříbrankovým náskokem tabulku střelců. Vnímáte to?
Já osobně tomu nějak velkou váhu nepřikládám, ale babička mi každý článek v novinách fotí a posílá. Ta mi to pečlivě sleduje, naposledy mi hlásila, že mám zápas k dobru, takže bych ještě oproti ostatním střelcům mohl něco přidat (úsměv). Není to ale o mých brankách, hlavně bych si přál, aby se dařilo celému týmu.

Pro mužstvo jste se de facto hned po svém letním příchodu stal nepostradatelným…
Tlak ze strany kabiny ale žádný nevnímám, tam probíhají akorát vtípky o tom, že musím dát v každém zápase aspoň dva góly, abych si nepokazil průměr. Kluci jsou určitě rádi, že mi to tam momentálně padá, a dávají mi to dostatečně najevo.

O to víc asi mrzí, že je nyní sezona přerušena…
Určitě, ale na druhou stranu je to stopka pro všechny, nejen pro nás. Je těžké být bez fotbalu, když je člověk zvyklý být na hřišti s klukama. Špatné je to samozřejmě i pro diváky, protože se nemohou přijít podívat. Naše kulisa je v Krajském přeboru excelentní, lidi chodí, fandí a o fotbal se zajímají. Je to velká škoda. Doufám, že nás ale přestávka nezastaví a budeme dál hrát nahoře.

Myslíte si, že by mělo smysl hrát bez diváků?
Asi ano. Dohrát soutěž by bylo dobré, chtěli bychom si dokázat, že na horní příčky patříme. Diváci jsou ale nedílnou součástí, hlavně doma nám dost pomáhají, když se nám třeba zrovna nedaří. Bylo by to takové ponuré, ale asi bych radši chtěl hrát.

Restartu věříte? V Krajském přeboru hráči chodí do práce, hledat termíny pro dohrávky bude složité…
Každý fotbalista by byl za něj rád. Je to ale tak, jak říkáte. Každý máme svou práci, do které musíme chodit, fotbal je pro nás spíše koníček. Hledat termíny bude hodně složité, navíc se na nich budeme muset shodnout se soupeřem. Mužstva budou určitě omezená, někteří kluci se z práce jenom tak kvůli fotbalu přes týden nebudou schopni uvolnit.

Jak se udržujete v kondici? Máte nějaké instrukce od trenéra?
Plány zatím nemáme, stopka zatím trvá jen týden a přišli jsme kvůli tomu pouze o dva tréninky. Máme v tomto směru volnou ruku, bylo nám doporučeno běhat a nějakým způsobem se udržovat. Každý ale musí vědět, co sám potřebuje.

Je tohle náročné i po psychické stránce? Půl roku se nehrálo, teď to po deseti zápasech znovu vypadá bledě…
Není to příjemné. Když si třeba vezmete kluky, kteří byli dlouho zranění a chtěli se do toho zpátky dostat… Je to pro nás jako každý jiný koníček, když člověk nemůže hrát, tak je z toho takový otrávený.

Pojďme ještě k vašemu přestupu, do Krnova jste v létě přišel z Břidličné. Jak se celý transfer upekl?
Delší dobu jsem s Marcelem Cudrákem jednal. Byl jsem pracovně vytížený, dojíždění na tréninky v Břidličné mi zabralo hromadu času, který jsem mohl trávit buď v práci, nebo s rodinou. Proto jsme se rozumně domluvili na mém konci a mohl jsem si hledat něco blíž.

Velká konkurence, která v Břidličné bezesporu je, tedy ve vašem rozhodování žádnou roli nesehrála?
To mi spíše vyhovuje, konkurenci v týmu mám rád. Každého fotbalistu to posouvá, musíte na sobě neustále pracovat, abyste se posouval. V tomhle problém nebyl, jak už jsem říkal, bylo to spíše tím časem. Bydlel jsem v Opavě a jedna cesta do Břidličné mi zabrala třeba hodinu času.

V Krnově už jste jednou působil před pěti lety. Jak se za tu dobu klub proměnil?
Jsem rád, že teď Krnov jde cestou svých odchovanců. Když jsem v klubu byl předtím, bylo tam hodně přespolních kluků, kteří dojížděli jenom na zápas, protože byli třeba z Ostravy nebo Frýdku-Místku. Kabina tam kvůli tomu nebyla tehdy tak spjatá, teď jsou tady kluci, kteří se znají, chodí na tréninky a vídají se i mimo fotbal. Je to poznat, kabina je jednotnější a kamarádštější.

Vraťme se ještě na závěr k Břidličné. Se svými bývalými spoluhráči na dálku hrajete o postup do divize. Přejete jim, ať vyhrávají, nebo jste naopak rád, když vidíte, že tabulkový konkurent ztratil?
My hlavně oproti nim máme zápas k dobru, takže až jej odehrajeme, tak v tabulce budeme před nimi (úsměv). Mám tam moc dobré kamarády, píšeme si, občas si zavoláme. Jsem rád, že vyhrávají, bude to jenom dobře, když budeme v derby hrát o nejvyšší příčky.