Petře, jak jste se dostal k fotbalu?
Bylo to asi stejné, jako u ostatních. K fotbalu mě přivedli moji rodiče. Chtěli, abych se nějak hýbal a něco dělal. První krůčky jsem udělal u nás v Libině. Přidal jsem se k místním benjamínkům.

Během své kariéry jste také oblékal dres Šumperku. Jak na tuto štaci vzpomínáte?
To bylo od starších žáků po starší dorost. Dalo mi to určitě hodně. Třikrát týdně jsem musel do Šumperku dojíždět na tréninky. Plus samozřejmě na zápasy. Bylo to hodně náročné, zejména abych to nějak skloubil se školou. Když jsem byl na základce, tak to bylo ještě v pohodě. Na střední, to jsem chodil na školu v Zábřehu, to už bylo komplikovanější. Ale dalo se to. Když jsem byl v Šumperku, hrála se tam tehdy dorostenecká liga, takže jsme nastupovali proti Spartě, Slavii, Sigmě nebo Baníku. Dalo mi to hodně zkušeností. Měli jsme dobrého trenéra Bohdana Hecla. Ten nás velmi dobře vedl.

Chvíli jste také hrával za Medlov. Šlo ale spíše o epizodní roli…
Přesně tak. Bylo to ještě před covidovou pauzou. Odehrál jsem tam asi pět zápasů, pak to ale právě covid přerušil. Dál už jsme se na pokračování nedomluvili a vrátil jsem se zpět do Libiny.“

V Libině jste v jednom týmu nastupoval s bratrem. Dohromady jste nastříleli sedmapadesát branek a pomohli týmu k postupu…
Mám staršího bráchu. Poprvé jsme si spolu ale zahráli až za muže v Libině. V sezóně 2021/22 se nám podařilo postoupit do I. A třídy. Dá se říci, že jsme s bráchou postup vystříleli. Dal jsem osmatřicet branek, brácha devatenáct. Postoupili jsme nakonec z druhého místa.

Vašich střeleckých schopností si všiml trenér Milan Furik, nakonec si vás vytáhl do Rýmařova…
Byl jsem hodně překvapený. První myšlenky byly dost smíšené. Nevěděl jsem, jak na to zareagovat. Ale po půlhodině přemýšlení jsem měl jasno, že do toho půjdu. Chtěl jsem si vyzkoušet divizi.

Najednou jste I. B třídu vyměnil za divizi. Byl to asi velký skok…
Byl to hodně velký skok. A bylo to hodně náročné. Hlavně první tréninky. Ale bylo to jen o zvyku. Myslím, že jsem si zvykl hodně rychle.“

Premiéra vám vyšla skvěle. Hned v prvním utkání s Novým Jičíne jste se zapsal mezi střelce…
„Zápas jako takový si už moc nepamatuji. Ale v hlavě mám pořád tu gólovou akci. Bylo to skoro v 90. minutě a já sprintem utíkal skoro přes celé hřiště. Dát hned gól, to je neskutečný pocit, zvlášť hned při prvním utkání. Zadařilo se mi.“

Je vidět, že z Libiny jezdí do Rýmařova i dost fanoušků…
Usměje se. Hodně. Na každý zápas jezdí moji rodiče, kteří mě v tomhle hodně podporují. Za to jsem moc rád. Zároveň ale jezdí hromada fanoušků z Libiny, což se mi hodně líbí. Cítím velkou podporu.

Na začátku loňské sezony jste se zranil. Souviselo to s přechodem do podstatně vyšší soutěže?
Přechod do divize nebyl jednoduchý. Nám se navíc nahustil program, kdy jsme ve středu hráli MOL Cup proti Opavě. A hned v sobotu nás čekal zápas proti Bílovci. V tom utkání jsem si natrhl zadní stehenní sval. Nikdy jsem takto zraněný nebyl. Smolně to přišlo až ve chvíli, kdy jsem začínal v Rýmařově. Celý podzim jsem si pak už nekopl. Tělo s přechodem do divize hodně bojovalo a bylo přetížené. S trenérem jsme se shodli na tom, že bylo chybou, že jsem hrával hned od úvodu celé zápasy. Chtěli jsme, abych si co nejrychleji zvykl. Tělo ale nevydrželo. Tak jsem se aspoň na kluky občas zajel podívat. Těšil jsem se třeba na derby Rýmařova proti Břidličné. Když jsem nemohl hrát, tak jsem se tam byl aspoň podívat.

Když jsme u té Opavy, tak jaké to pro vás bylo? Ještě nedávno jsi hrál I. B třídu a najednou jste nastoupil proti klukům, kteří ještě nedávno hráli první ligu…
To bylo nebe a dudy. Vůbec jsem s nimi nedokázal držet krok. Fotbalově byli hráči Opavy úplně někde jinde. Hodně těžký zápas to byl.“

Zranění vás asi srazilo…
Měl jsem hodně smíšené pocity. Hlavně jsem řešil, zda má cenu tady pokračovat. S trenérem jsme se dohodli, že zkusíme zimní přípravu a zápasy. Měl zájem o to, abych pokračoval, tak jsme se nějak ještě dohodli.

Na Krnov čekají Řepiště
Kam za fotbalem: Nebezpečný Bílovec míří do Břidličné

Jak jste spokojený se svými výkony v Rýmařově? Zejména v akutální sezoně?
Jsem hodně rád, že se mi daří. Doufám, že jsem pro tým přínosem. To je nejdůležitější. Taky cítím, že nějaké kluky táhnu v rámci kolektivu.

Vyhovují vám více soupeři, s nimiž se letos potkáváme v Divizi E?
Olomoucká divize je asi trochu jednodušší. Hlavně v tom, že se s ostatními týmy pořádně neznáme. Nevíme, co od nich očekávat, stejně tak oni od nás.

Dal jste už osm gólů. Máte nějakou metu, kterou chcete pokořit?
Cíl si nedávám. Chci dát co nejvíc gólů a být pro tým přínosem. Chci klukům pomoct, abychom se v tabulce umístili na co nejlepším místě.