Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jako aktivní hráč se Jaška nejvýrazněji zapsal v Bruntále, svatyni Slavoje Olympie strážil téměř tři roky. Pod trenérem Murou zažil postup do divize, prošel si ale také nepěkným podzimem Bruntálu, během kterého spolu se svými spoluhráči uhrál jen čtyři body. V zimě Jaška vyslyšel volání ambiciózního Bílovce, který touží po postupu do divize.

Radku, jak vzpomínáte na své začátky v Bruntále? Tamní fotbal v době vašeho příchodu vzkvétal…

Do Bruntálu jsem se dostal díky trenéru Murovi. Musím říct, že na ty roky vzpomínám velmi kladně, sešel se tam skvělý tým a dobrá parta. Místní nás Ostraváky přijali ihned a klapalo to i na hřišti. Jedno s druhým se sešlo, myslím si, že se to muselo líbit i lidem. Troufám si tvrdit, že jsme tehdy měli nejlepší diváckou účast v kraji, ty počty lidí byly neskutečné. ´

Říkáte, že vás přivedl trenér Mura. Jaká je s ním spolupráce?

Z pohledu hráče jsem s ním nikdy neměl problém. Co bylo slíbeno, to bylo dodrženo a vždycky jednal na rovinu. Nemůžu proti němu říct křivé slovo. Za mě s ním určitě panovala spokojenost, dokonce si občas zavoláme. Navíc jsem pod ním začal už v Krnově, kde jsme se snažili zachraňovat divizi. To se nám nakonec nepovedlo, ale u toho už pan Mura nebyl. Po pár zápasech z nějakého důvodu skončil, naše cesty se pak opět spojily v Bruntále.

Nicméně poslední půlrok v Bruntále už tak idylický nebyl, na podzim jste uhráli jen čtyři body. Pro brankáře musí být taková mizérie psychicky hodně náročná…

Bylo tam více věcí dohromady. Já jsem si půl roku předtím urval křížový vaz, takže jsem dlouho nechytal a potom jsme se se Zdeňkem Studeným nějakým způsobem točili, někdy chytal on, někdy já. Bylo vidět, že něco nehraje. Nedařilo se nám, i když jsme byli lepší, dostávali jsme góly úplně z ničeho. Nikdo v týmu podle mě úplně neměl optimální formu.

Myslíte, že se Bruntál ještě na jaře mohl zachránit?

Abych řekl pravdu, tak kádr, který se v Bruntále sešel po mém odchodu, moc neznám, je tam hodně mladých kluků. Každopádně vím, že nový trenér Martin Kotala je výborný trenér, ať už v Opavě nebo v Baníku za ním stojí výsledky a s mládeží to umí. Myslím si, že by ještě o divizi určitě zabojovali, ale asi by si to muselo všechno nejdřív sednout. Šance by tam byla.

Vy jste v zimě zamířil do Bílovce. Co vás k tomuto kroku vedlo?

Ke změně mě vedlo více faktorů, ale tím největším byla vzdálenost, jelikož do Bruntálu jsem z Rychvaldu cestoval více než hodinu a půl. Už to bylo hodně, nestíhal bych pravidelně tréninky, které trenér vyžadoval. To je ten největší důvod, který mě přiměl ke změně. Jak jsem ale říkal, na Bruntál mám jen dobré vzpomínky, rozešli jsme se v dobrém.

Proč jste zvolil zrovna Bílovec? Hrálo při vašem rozhodování nějakou roli to, že už jste tam jednou působil?

To hrálo tu největší roli. Majitel Bílovce pan Šloff vždycky jednal na rovinu, dobrý vztah jsem tam měl i s kluky v kabině. Dokonce jsme během mého půlročního působení udělali krásnou vítěznou šňůru, pak to ale nějakým způsobem skončilo a šel jsem do Bruntálu. Když teď přišla nabídka z Bílovce, věděl jsem, jaký mají hráčský kádr a že jsou v kraji absolutní špička. Tým je na úrovni divize, nebylo to pro mě vůbec složité rozhodování.

Nebýt koronaviru, měl byste oproti podzimu úplně jiné starosti, Bílovec byl v tabulce první…

Přesně tak, určitě mě to mrzí. Už v přípravě jsme přehrávali divizní týmy nejen výsledky, ale také předvedenou hrou. Dokázali jsme se vyrovnat a herně předčit týmy z divizních horních pater, takže jsme se strašně na jaro těšili. Věděli jsme, že to můžeme dotáhnout do konce, měli jsme zdravé sebevědomí. Každopádně se stala situace, jaká se stala, s tím nikdo nic nenadělá.

Lákadlem pro vás určitě bylo i to, že se v Bílovci ambicemi netají…

Mám rád ambiciózní týmy, strašně mě to motivuje. Když se na něco vyhlásí útok, rád na tom pracuji. Veškeré zázemí je tady připraveno na divizi.

Pojďme trochu odbočit, kromě hraní se věnujete i trenéřině, vypomáháte v Opavě. Co přesně je náplní vaší práce?

Situace je taková, že nějaký rok a půl jsem působil jako trenér přípravek, měl jsem tam na starosti brankáře. Prvního července pak nastupuji jako trenér dorostu. Strašně se na to těším, je to pro mě nová zkušenost.

Jak jste se k trénování vůbec dostal?

Trénuji zhruba tři roky. Sešlo se více faktorů, ale přišel jsem k tomu víceméně náhodou. Jednou se mě kolega zeptal, jestli mu nechci pomoct s tréninkem brankářů. Děti mě začaly bavit, nějakým způsobem jsem se v tom našel a baví mě to. Začal jsem se vzdělávat a teď už můžu říct, že kdybych měl jako trenér brankářů nějakou kariéru, tak budu velmi šťastný člověk.

Určitě hodně spolu komunikujete i s Davidem Hampelem, který má na starosti brankáře áčka…

Poslední dny jsme spolu byli v kontaktu hodně, předtím jsme se osobně úplně neznali, teď už se známe lépe. Nikdy jsme spolu neměli žádný problém, ani jeden z nás není konfliktní typ. Spolupráce mezi námi může fungovat.

Jak to máte aktuálně vůbec nastavené? Cítíte se být více hráčem, nebo trenérem?

Kdybyste se mě zeptal rok a půl zpátky, řeknu, že se cítím být spíše hráčem, teď už je to naopak. Hraní se ale nechci vzdát, baví mě to. Je mi pětadvacet let, ještě určitě nějaký ten rok můžu hrát. Musím říct, že mi ty zkušenosti ze zápasů krajského přeboru nebo divize pomáhají, zase vidím něco nového a můžu to předat dál. Hraním se vlastně učím, zápasy jsou pro mě takovým vzděláváním na cestě za tím, abych byl dobrý trenér brankářů.

Pomalu ale jistě tedy upřednostňujete trénování?

Ano, dá se to tak říct. V Opavě už se tomu teď budu věnovat každý den, takže to dostává spád.

Jak vypadá váš běžný den? Volného času asi moc nemáte…

Ráno se vypravím na stadion do Opavy, jsem tam až do odpoledne. Poté sednu do auta a jedu do Bílovce na trénink, který máme třikrát nebo čtyřikrát týdně, pak se dostanu domů. O víkendu zápas, v týdnu ale jeden volný den najdu.