Osobnost Deníku

Jak se rodil váš přesun z divize do III. třídy?

Na jaře přišel nešťastný zápas, kdy Újezd jel v málo lidech do Příkaz a utkání bylo po deseti minutách předčasně ukončeno. Potom jsem se začal bavit s kamarádem a hráčem Radkem Demeterem, že se musí něco změnit. Újezd byl totiž tak na hraně, jestli fotbal neskončí a nerozpadne se. Já jsem byl také už nalomený pro změnu, protože pro mě bylo náročné jezdit pět let do Bruntálu a vyhrála rodina. Udělali jsme schůzku, domluvili se a začali to dávat dohromady.

Co všechno máte na starosti?

Jsem hrající trenér, občas chytám a do toho tam byla i nějaká manažerská role, že jsem sháněl hráče, protože jsme chtěli kádr zkvalitnit. Myslím, že se nám to povedlo, před sezonou to vypadalo na papíře skvěle. Bohužel ještě před prvním mistrákem odpadli Michal Peč, který chtěl jít do Červenky a Ondra Müller, který se vrátil ze zahraničí, vydržel jen dva zápasy a už zase cestuje. Byli to dva nadstandardní hráči, ale přivedli jsme z krajského přeboru Michaela Tomance, Davida Šrámka z Lužic, Michala Jonáše z Troubelic a Jirku Tlapala. Do toho jsme oslovili kluky, kteří jsou hráči Újezda, ale už nehrávali jako Milana Garstku, Davida Tomšů a Lukáše Fialu. Přemýšlím do budoucna o dalších příchodech. Máme naťuknuté dva kluky, chtěl bych se pak znovu pobavit s Michalem Pečem a uvidíme, jak to bude probíhat.

Jak těžké bylo sehnat hráče?

Těžké, navíc zadarmo. Udělali jsme si seznam. Nejprve kluků, kteří nehráli, potom dalších. Všichni, kdo přišli, jsou kluci, se kterými jsem někde hrával. Člověk musí oslovovat kamarády a myšlenka byla, abychom si zase všichni zahráli tak nějak dohromady a stmelili to s mladými. Kluci slyšeli na partu a myšlenka se jim líbila.

Jak moc mrzí, že se v minulé sezoně nepodařilo okresní přebor o jediný bod zachránit?

Počítal jsem s tím, že se sestoupí, jelikož tam byla obrovská ztráta. Vedení chtělo hlavně důstojně soutěž dohrát, já jsem kluky oslovoval i s tím, ať počítají, že se bude hrát III. třída. Ale pak se tým zvedl a chyběl bod. Poslední zápas se bohužel nepovedl. Mrzí to, alespoň by nebyl takový tlak na návrat.

Také jste přišli o derby se Střelicemi, Šumvaldem…

Mrzí nás to hodně, ale máme tam teď zase derby s Babicemi, Mladějovicemi. Ještě je škoda, že Dlouhá Loučka postoupila. Máme tam ale také rivalitu s Velkým Újezdem, se kterým se potkáváme na turnajích Újezdů.

Je teď povinnost postoupit?

Nechci říct povinnost, ale když se budeme scházet… Ambice jsou nejvyšší. Postupují dva týmy a je náš cíl se hned vrátit do okresu. Nemyslím si, že by nás někdo přehrál, ale víme, že to nebude zadarmo. Doma máme dobré výsledky, ale na svém hřišti jsou všichni silní. My musíme zapracovat na fyzičce, protože poslední rok se tady skoro netrénovalo. Kdyby se ale postoupit nepovedlo, tak by to bylo z osobního hlediska zklamání. Z klubového by se asi nic nedělo, bude další rok.

Jaká je úroveň III. třídy?

Je to oproti divizi obrovský skok. Ale třeba na trénink nás chodilo hodně, takže se to dalo srovnat s nějakou vyšší soutěží, kterou většina kluků hrála. Je ale nesrovnatelné, když jsem hrál na béčku Karviné a pak třeba v Nedvězí.

Jaké jsou vize klubu?

Krátkodobá myšlenka byla dát to dohromady, aby to kluky bavilo, protože poslední rok asi neměli z fotbalu úplně radost. Pak postoupit do okresu a nabalit do kádru další mladé kluky. Dlouhodobější cíl je pokusit se vykopat I. B třídu.

Vy osobně už nemáte fotbalové ambice jít výš?

Už jsem se smířil, že fotbalové ambice nejsou. Kariéra možná mohla být lepší, kdybych se v mládeži více někde zapracoval. Ale zachytal jsem si nějaký zápas v MSFL, byl jsem v divizi šest, sedm let a jinak v krajském přeboru. Už ale nepřemýšlím nad tím, že bych to obnovil. Ještě v červenci přišly nabídky, ale nedávaly mi smysl. Pak přišla z Rýmařova, která mi jej dávala, jelikož to je dvacet minut cesty a hraje skupinu s týmy z Olomoucka. Kdyby přišla dříve, tak bych o ní silně uvažoval, ale takhle jsem už byl domluvený s Újezdem, obul jsem se do toho, je to rodná vesnice, všechny lidi znám a byl by to pro ně podraz. Na druhou stranu nikdy neříkej nikdy. Třeba se nám to tady nepovede a za rok budu jinde.

I proto teď častěji hrajete než chytáte?

Vždycky mě bavilo hrát, ale pořád vím, že na tu soutěž budu v bráně nadstandardní. Lidé mě tlačí do toho, abych více chytal, ale více mě baví hrát. Do brány už jsem se na část zápasu dostal kvůli zranění. Jinak se stavím do středu zálohy, kde hraji takového čističe. Myslím, že bych mohl hrát všechny posty kromě stopera. Když vidím, že je nás dost, tak jdu radši na střídačku, odkud se mi to lépe pozoruje z trenérského hlediska.

Trenérské ambice jsou?

Trénování mě baví, chtěl bych kariéru nastartovat i tímto směrem a trénování se věnovat i v budoucnu. Určitě by to byla cesta, která by mě bavila. Chtěl bych kluky něco učit. Jsem mladý, mohl jsem trénovat dřív, ale to už bych fotbal a rodinu vůbec nestíhal. Postupně si chci dodělávat licence. Lákal by mě ale hlavně mužský fotbal, mládež by asi nebyla úplně pro mě.

Na které své angažmá vzpomínáte nejraději?

Všude jsem měl štěstí na dobrou partu. Začal jsem v mužích v Uničově, pak jsem chtěl jít někam chytat, trenér Květoslav Pospíšil si mě stáhl do Oskavy, kde to bylo super, ale skončilo to, jinak bych tam určitě pokračoval. Dostal jsem se přes Peťu Novosada do Šternberka. Pak jsem měl jít do Zlatých Hor, kde se to ale před sezonou ještě rozpadlo, takže jsem vůbec nepřestoupil. A málokdo ví, že si mě vzal Květoš Pospíšil do Šumvaldu, kde byla I. A třída. Ale udělal jsem si hned výron kotníku a moc jsem tam toho nestihl. Stejný trenér si mě vzal do Mohelnice. Byl to takový kouč, který si mě bral s sebou. Pak tam byl znovu Uničov, Šternberk. Ale nejvíc teďka vzpomínám na Bruntál, kde byla super parta, byl jsem tam pět let.

Nějaký nejlepší zápas si vybavíte?

Na první dobrou loňský MOL Cup s Uničovem, který jsme s Bruntálem prohráli až v poslední minutě 0:1. Povedl se mi, byly tam emoce. A pak také v Uničově pohár s Baníkem Ostrava, kdy jsem byl v osmnáncti letech na lavičce a byl to zážitek, když přišlo 1500 lidí.