Vitální senior ovšem nehází flintu do žita. Naopak. Pere se s nepřízní osudu, jak se dá. „Desítky roků se snažím své myšlenky někomu sdělit, protože si myslím, že by mohly inspirovat i další lidi. Nebo je přimět alespoň k zamyšlení. Mým přáním je, aby lidé přemýšleli a hledali podstatu věcí, dějů a jevů. Proto jsem podstoupil zdlouhavou a obtížnou cestu k tomu, abych své myšlenky mohl zapsat. Protože jsem nevidomý a silně nahluchlý, dopracoval jsem se k práci s počítačem,“ říká František Hynek.

Jeho cesta k psaní na počítači byla trnitá. Osud mu připravil další překážku. K jeho slepotě a značné ztrátě sluchu se přidaly špatně citlivé prsty. „Zjistil jsem, že na normální klávesnici nemohu psát. A tak poslepu a s těmi špatně citlivými prsty jsem si klávesnici musel upravit. Tuto upravenou klávesnici považuji za největší úspěch mé vytrvalosti a tvrdohlavosti. Asi nejsem normální, protože normální člověk by to stokrát vzdal,“ usmívá se František Hynek.

Dobrovolníci. vysázeli celkem dvaadvacet ovocných stromků.
FOTO: Mlynářskou stezku lemuje nové stromořadí. Výsadby se ujali dobrovolníci

Naučit se psát na počítači a přenášet tak jeho prostřednictvím své myšlenky dál byl ale jen první krok. František Hynek se rozhodl jít ještě dále a pustil se do psaní knížek pro dětské čtenáře. „V dětství jsem byl velice zvědavý klučina, zajímalo mě skoro všechno. Jenomže tatínek byl zavřený v koncentračním táboře, kde také zemřel. A maminka se musela starat nejen o mne, ale i o svoji maminku a tatínka. Takže na mnoho věcí jsem musel přijít sám. Dobře si pamatuji, co mě tenkrát zajímalo, a tak předpokládám, že podobné věci mohou zajímat i děti dnešní,“ vysvětluje žďárský spisovatel.

Jeho prvotinou byly Šprýmovánky – Básničky a říkánky pro kluky a holky ze školy i školky. Knížka vyšla v roce 2017. Jednačtyřicet básniček doplnily svými ilustracemi děti ze žďárské Základní školy Palachova. „To ukazuje na neomezené možnosti mezigenerační spolupráce, kdy díky zapojení všech vznikají hodnoty pro současné i budoucí generace. Ať už se prvotní nápad jeví jakkoliv bláhový - například, když se nevidomý a nahluchlý důchodce rozhodne napsat knížku pro děti,“ podotýká spisovatelova vnučka Dagmar Boussida.

„Nikdy mě nenapadlo - a dědu pravděpodobně také ne - že se jednou sám stane autorem knížek pro děti. Očividně k tomu však měl ty nejlepší a zároveň nejhorší předpoklady. Jako bývalý učitel prvního stupně základní školy a vášnivý čtenář byl přesvědčen, že tím nejlepším dárkem je právě knížka. Protože otevírá obzory, motivuje k představivosti a přemýšlení. Ty nejhorší předpoklady spočívají v jeho handicapu. Takže se v důchodovém věku ocitl na rozcestí, v němž zvolil tu odvážnější variantu s nejistým koncem. A na své cestě vytrval, přestože se situace mnohdy jevila naprosto beznadějně,“ dodává Dagmar Boussida.

Házenkáři Nového Veselí (v červených dresech) doma nestačili na Lovosice.
Nové Veselí doma podlehlo Lovosicím

Po první knížce přichází druhá. Ta vychází právě nyní. Jmenuje se Lumpárny pejska Azora s podtitulem Skutečný příběh. „Pejsek Azor byl kříženec, ale byl to krasavec. Nebyl velký, snadno se učil, dělalo mu radost, když mohl splnit nějaký příkaz. Dostala ho moje dcerka Libuška k narozeninám,“ popisuje hlavního hrdinu knížky žďárský spisovatel.

Příběh se odehrává v sedmdesátých a osmdesátých létech minulého století. „Azor se s námi dokázal domluvit i beze slov, a vymýšlel i rozličné taškařice. Je pozoruhodné, že si pod vánočním stromkem přivlastnil maličké koťátko, které ochraňoval. A byli z nich nerozluční kamarádi. A také nedovolil, aby se komukoliv ubližovalo,“ vzpomíná na čtyřnohého kamaráda František Hynek, který už chystá i další publikaci.

Mudrlanti, jak se bude nová knížka jmenovat, vyjde v příštím roce. „Mám i text knížky Povídání o zvířátkách. A také mám téměř hotové texty pro knížku Povídání pro děti. V počítači mám dosti materiálu i pro publikace trochu jiného charakteru - fejetony, mikroúvahy a podobně. V dalších textech se dotýkám i otázek filozofických i vědeckých. Zabývám se i tím, zda zmanipulované myšlení je skutečně svobodné. A tím, jak okolnosti dokáží lidské myšlení ovlivnit. Chtěl bych, aby lidé dokázali odlišit věci podstatné od těch nepodstatných. Aby přemýšleli,“ říká František Hynek.