Mnoho rekreačních chat zeje prázdnotou, některá střediska se doslova rozpadají. Jiná jsou však opravená a život se sem pomalu vrací. Hlavně v létě je zdejší oblast vyhledávána školami organizujícími různé kurzy, ať již sportovní, turistické nebo ozdravné.

Doba, kdy tu byl i krásný velký bazén, je ale definitivně pryč. Hadinka je dobře dostupná i autem od asi 3,5 km vzdáleného Klokočova, po turistických značkách pak i ze Spálovského nebo Čermenského mlýna.

V údolí podél toku Odry, ale i Budišovky lze v době letních prázdnin spatřit řadu tábořišť. Junácké či skautské stany se střídají i s indiánskými týpí, děti si užívají krásné přírody, svěžího vzduchu, čisté vody.

Od soutoku obou zmiňovaných řek je to jen kousek do zakázané oblasti vojenského prostoru. Tady, dnes pod ochranou armády, lze spatřit ještě větší krásy. Barnovská přehrada, největší vodní nádrž na české části řeky Odry, byla zbudována po vysídlení německého obyvatelstva v místě bývalé obce Barnov, někdy uváděné také pod názvem Olověná.

Vesnice se táhla z údolí řeky Odry nahoru do kopců podél stejnojmenného potoka, její dominantou byla budova kostela a fary. Dnes po obou, stejně jako po ostatních staveních zbyly pouze ruiny.

Obec Barnov, německy Bernhau, vznikla už ve 13. století jako hornická osada, první písemné zmínky pocházejí z let 1394 a 1408. Vesnice ležela v západní části dnešního vojenského újezdu v údolí stejnojmenného potůčku v nadmořské výšce zhruba 460 m.

Doly na olovo zde byly otevřeny po celé 18. a 19. století, v této souvislosti se hovoří o tzv. barnovsko – rudoltovickém revíru podle rudného ložiska, které se táhlo tímto směrem. Kopec mezi oběma obcemi měl od 16. století název Zienberg (Olověný vrch).

Ruda těžená v tzv. Františkově dole vykazovala podle rozboru z roku 1887 více než 70 procent olova, zastoupeno v ní bylo ovšem i stříbro. V roce 1910 měla obec 382 obyvatel, o dvacet let později zde v 75 domech žilo 359 lidí. Z toho české národnosti však pouze deset.

V obci byl revír lichtenštejnského velkostatku, 2 vodní mlýny, 1 větrný mlýn, 3 hostince, 2 pily, hasičský spolek i záložna. Škola v obci fungovala v budově postavené pro tyto účely již v roce 1804. Kostel Všech Svatých pocházející z roku 1792 stál v centru obce na hřbitově v místě původního dřevěného svatostánku. Ukrýval i vzácné varhany od světoznámé firmy Rieger.

Spíše jako zajímavost lze nahlížet na údaj, který říká, že po vysídlení německých starousedlíků se zde k volbám v roce 1946 dostavilo celkem 6 voličů. I ti však museli obec brzy opustit. Barnov byl zcel zlikvidován po vytvoření Vojenského prostoru Libavá. Dnes je to spíše smutný pohled, věž kostela už dávno nestojí a kamenné zbytky budov postupně pohlcuje vegetace.

Na přilehlém hřbitůvku však můžeme stále nalézt pár pomníčků a hrobů původních obyvatel, dokonce i svíčky tady někdo občas zapaluje. Je to zvláštní pocit číst na prostých tabulkách umístěných ojediněle na stromech podél potoka jména majitelů jednotlivých usedlostí.

Obec dnes připomíná jednoduchý kamenný památník zbudovaný v roce 1994 a také informační cedule ukazující dřívější vzhled obce a popisující život v ní.

Několik stovek metrů před tím, než se Odra vlévá do Barnovské přehrady, se také nachází jeden unikát. Nejstarší železobetonový most v oblasti přečkal všechny historické události a společenské zvraty a dodnes slouží. Barnovští jej postavili v roce 1908 poblíž dnes už zaniklého Novooldřůvského mlýna. Na silnici spojující Barnov s Novými Oldřůvkami byl prvním pevným mostem přes řeku Odru. Dnes je technickou památkou, veřejnosti je ale mimo vyhrazené dny nepřístupný.

Kraj Libavska je krásný a fascinující, chrání jistě mnohé další poklady a tajemství očím lidí stále ukryté. Jen několik vybraných dní v roce armáda dovolí vstoupit zájemcům, a to pouze do některých částí tohoto rozsáhlého území. Pokud vás proto zajímá historie a lidmi málo zasažená příroda, udělejte si letos v době konání akce Bílý kámen čas a vydejte se poznat tento nádherný zapomenutý kraj. Vězte, že nebudete litovat.