Dnes všichni žijí v cizině, v Izraeli, Německu a v Londýně. Hovořila jsem s účastníky z Polska, Srbska, USA, Česka. Většina přeživších emigrovala v roce 1949, další pak
v roce 1968. Všichni na svou rodnou zemi vzpomínají s láskou a pravidelně ji navštěvují či navštěvovali, pokud to bylo možné.


Přijel též bývalý slovenský honorární konzul v Jeruzalémě, pan Martin Rodan (ve fialkové košili). Přednášel francouzštinu na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, píše
knihy. Do Izraele přišel v roce 1968. Smutně vzpomíná: „S izraelským pasom sa do Československa pred rokom 1989 nikto nedostal. Československí občania sa
dostávali do Izraela veľmi zložito a zriedkavo.“ „Takzvané povolenie prisťahovalectva (do Izraele) v rokoch 1948 – 1950 bola jedna veľká dráma. Sovietsky zväz to chcel zastaviť. Vďaka niekoľkým odvážnym Slovákom na dôležitých pozíciách však ľudia mohli legálne odísť. Poslední už mali naozaj veľké problémy.“


Máma Martina Rodana byla v jednom z prvních transportů do Osvětimi v roce 1942 a jedna z mála, kteří tam přežili tři roky. Osvobození se dočkala v Bergen Belsenu.
„Otročila na farme, ktorá produkovala zeleninu a domáce zvieratá pre esesákov. Tam si mohla občas ukradnúť kúsok jedla. Môj otec bol zasa v pracovnom tábore v
Novákoch. Po vypuknutí Slovenského národného povstania sa stal partizánom. Zranili ho a nejaký čas strávil aj v sovietskom lazarete.“


Setkání začalo v nedávno opraveném paláci Rosenfeld, ten si nechal postavit v roce 1907 žilinský bankéř Ignác Rosenfeld v eklekticko-secesním slohu.
Předseda Židovské náboženské obce v Žilině Pavel Frankl se svým bratrem žijícím v Praze dokumentují historii i současnost místní židovské komunity. Na besedě
v paláci Rosenfeld představili již třetí knihu, tentokrát o místním židovském hřbitově a historii pohřbívání.


Poté jsme se přesunuli naproti do bývalé neologické synagogy. I zde nám hrála jidiš písně Karin Sarkasjan z Arménie.
Funkcionalistická stavba neologické synagogy byla dokončena v roce 1931 podle návrhu německého architekta Petra Behrense na místě staré zbourané synagogy.
Budova patří mezi nejhodnotnější architektonická díla meziválečného období v Evropě. V současnosti zde po rozsáhlé rekonstrukci probíhají výstavy a další
události Galerie moderního umění.

Po rekonstrukci je opět součástí prostoru otevřená kopule s původní umělecky zpracovanou šesticípou hvězdou. Na rekonstrukci přispívalo nejen celé Slovensko.
Žilinští fotbalisté věnovali část vstupného na tadion, veřejnou sbírku zaštítila slovenská zpěvačka Jana Kirchner.


Před synagogou je nyní instalace nazvaná „vDoma“ reflektující hrůzu války na Ukrajině. Slovo „v doma“ v ukrajinštině znamená být doma. Dílo Milana Stance je
inspirováno rozhovory s ukrajinskou učitelkou a výtvarnicí Tamarou Turljun z Kyjeva. Tamara při komunikaci s ukrajinskými dětmi nepoužívá slova byt, dům, domov.
Mnohé z dětí je už nemají, válka jim je zničila.


Neologická synagoga dříve sloužila reformní židovské komunitě v Žilině. Inspirací architektovi se stal hrob Ráchel mezi Jeruzalémem a Betlémem. Hlavní prostor
synagogy pro muže měl 450 míst k sezení. Pro ženy sloužila empora s 300 místy v prvním patře se čtyřmi schodišti.
Interiéru dominuje kupole se zlatou Davidovou hvězdou o průměru 16 metrů a výšce téměř 18 metrů. Původní lavice, dveře a okna byly modré.


Svůj účel synagoga plnila do druhé světové války. Budova po válce sloužila nejprve jako divadelní a koncertní sál, poté jako aula Vysoké školy dopravní, pak do roku
2010 zde bylo kino. Občanské sdružení „Truc sphérique“ v roce 2011 po vypracování projektu obnovy památky získalo budovu do dlouhodobého pronájmu. Opravená synagoga byla
otevřena koncertem dne 12. července 2017. Pan Pavel Frankl musí každý rok vystavit fakturu na 1 EURO za pronájem synagogy. Říká: „Pronájem synagogy
občanskému sdružení Truc sphérique bylo nejlepším rozhodnutím v mém životě.“

Tvůrce synagogy Peter Behrens (1868 - 1940) byl německý architekt a designér. Často se stýkal s lidmi z Československa. V roce 1899 Behrens přijal pozvání
velkovévody Hesenského a stal se členem nové Darmstadtské umělecké kolonie. Zde si postavil dům a navrhl vybavení od nábytku přes textil, malby, keramiku až po
svítidla.


V roce 1907 si firma AEG najala Behrense jako uměleckého konzultanta. Vytvořil identitu celé společnosti (logotyp, design produktů, vztahy s veřejností a způsob
prezentace, atd.), je proto považován za prvního industriálního designéra na světě. V roce 1910 Behrens navrhl a projektoval továrnu na turbíny pro AEG. Od roku 1907
do roku 1912, se v jeho týmu objevili architekti Ludwig Mies van der Rohe, Le Corbusier, Walter Gropius, pozdější zakladatel a vedoucí Bauhausu.


V neděli se někteří účastníci setkání v malé ortodoxní synagoze zúčastnili čtení jmen zesnulých pod vedením rabína Kapustina. Ten přišel na Slovensko s rodinou po
ruské anexi Krymu v roce 2014. Vrchní slovenský reformní rabín Miša Kapustin nám vždy ukázal, koho máme jmenovat, například matku či další příbuzné a přátele.

Následovala tryzna v obřadní síni židovského hřbitova. Z Izraele přijel a promluvil na ní jeden z mála žijících přeživších holokaust Shlomo Breznitz (narozen 1936 v
Bratislavě), světově uznávaný psycholog, vědec, politik a bývalý poslanec Knesetu za stranu Kadima. Během války je spolu se sestrou ukrývali v katolickém sirotčinci. V
roce 1949 přesídlil do Izraele. V letech 1977–1979 byl rektorem Haifské univerzity. Členem Knesetu se stal v roce 2006.

Autor: Lenka Hoffmannová