Pětihodinové cesty přes půl republiky vůbec nelituji, nalákala mě Toulavá kamera. Dnes je muzeum víceméně rodinným podnikem, který funguje ale celoročně.
Současný majitel firmu kupoval celkem třikrát !! Dříve se tu vyráběla mávátka, holubice, papírové deštníčky s třásněmi, vyfoukávací či pískací kohoutci, lampióny, konfety, nosy, škrabošky, masky, klobouky…Nejatraktivnější jsou ale obří nasazovací hlavy.
Za totality a v největším fofru vypomáhaly vězenkyně asi ze tří věznic. Dnes je situace taková – jestliže je v ČR 20% nezaměstnanost, v Zákupech je pak 40%…. A to bohužel, protože bývalý šéf nechal v 80. letech 2/3 sádrových forem vyházet na skládku.
Nicméně papírové masky se vyrábějí vkládáním 4-5 vrstev dovnitř do formy (jelen má vrstev nejvíce=7), organtýnové se vytvarovávají zase povrchově = na modelech (u nich se musí počkat, až dokonale uschnou).
Připadala jsem si tam jak Alenka v říši divů, bylo tam strašně krásně veselo. Majitel mě celým podnikem provedl, a protože jsem neodolala, zpět domů jsem po prázdnu nejela.
Zákupy na Českolipsku jsou malebné a romantické městečko s pohnutou historií, které nemá ani 3 tisíce obyvatel….
Proto jsem cestou do i z muzea potkala asi potřetí paní na kole rozvážející plakáty a ta mě ještě doplnila, že tam (prý…vidíte tu velkou budovu?) se vyráběly brusné papíry!!
V Zákupech je ale velice krásný zámek, na jehož návštěvu mi už nezbýval čas, stihla jsem ho jen obejít zvenčí. Čekala mě druhá pětihodinová cesta domů…
Hana Dostálová