V listopadu 1937 nastoupil na poště v Opavě, odtud byl poslán jako mladý poštovní elév do pohraniční Vidnavy. Po roce byl přeložen do Krnova jako poštovní aspirant. V Krnově žilo více občanů české národnosti, a tak se mohl věnovat svým zálibám v kultuře, divadlu.

Po záboru Sudet se Češi museli urychleně odstěhovat z tohoto území do okleštěného Protektorátu Bohnem un Mahren. Všichni státní zaměstnanci byli přeloženi do vnitrozemí. Viktor Kačer byl přeložen do Jihlavy. Tam se také hned zapojil mezi divadelní ochotníky.

V roce 1939 byl přeložen do Čáslavi, kde se oženil a narodila se mu dcera. Německý pracovní úřad jej zařadil na nucenou práci do Plavna v Německu, tehdy nazývaného Říše. Po návratu z Německa na konci války, se zapojil do odbojového podzemního hnutí.

Libuše Šubová oslavila 2. července 2023 krásných 100 let.
Sokolka Libuše Šubová oslavila ve Velkých Losinách krásných 100 let

Když skončila válka s nadšením se vrátil domů do rodného a milovaného Slezska „budovat pohraničí“, jak se tenkrát říkalo. Získal místo na poště v Krnově. V té době se zdejším kraji hovořilo jako o „divokém západě“. Ve Slezském domě se střílelo. Na náměstí byly vypálené polorozbořené domy a obchody, nádraží vyhořelé.

Pomáhal obnovovat kulturu, národní výbor, angažoval se v politice, zpočátku i v KSČ, debatoval, organizoval, zařizoval. Od ledna 1946 působil dobrovolně jako Osvětový referent MNV Krnov. Dopisoval do novin do Svobody a Hraničáře. V Krnově se mu pak narodily další dvě dcery a syn.

Dne 15. listopadu 1948 byl Viktor zvolen předsedou Místního národního výboru Krnov. V té době mu bylo 36 let. Za rok na to 18. března 1949 mu byl předán Štefánkův pamětní odznak a Zlatý odznak Karla IV za zásluhy. V roce 1949 prosadil dobrý nápad, aby bývalý Střelecký dům byl využit pro děti a mládež.

Valašská dědina - Národní muzeum v přírodě.
FOTOGALERIE: Valašská dědina je nejrozsáhlejším areálem Valašského muzea

Střelecký dům byl po válce značně zdevastován. V tomtéž roce na podzim byl otevřen jako druhý Dům pionýrů a mládeže v České republice. Do současnosti slouží dětem a mládeží, i když pod jiným názvem.

V roce 1950 pozval členy Národního divadla s představením „Hrdinové okamžiku“. Herce hostil většinou doma a za své peníze. To se však nelíbilo některým funkcionářům na OV KSČ a MNV.

Za velmi zvláštních okolností byl odvolán z funkce starosty a zároveň byl vyloučen i z KSČ. V odůvodnění znělo: „Sklouzl na maloměšťáckou platformu, ztratil částečně třídní charakter, důvěru dělnické třídy, stýkal se s nedělnickými živly, dokonce i s umělci, je doporučen do výroby, aby znovu nabyl důvěru“.

Vzácná včela drvodělka objektivem čtenářů.
OBRAZEM: Nejen Ostrava. Podívejte se, kde všude černou obří včelu lidé vyfotili

Viktor Kačer.Viktor Kačer.Zdroj: se souhlasem, Miroslava ŠimarováNastal život změn zaměstnání a střídavé propouštění na příkaz OV KSČ. Pracoval v Kovoslužbě Ostrava jako montér. V Nové Huti K. Gottwalda v údržbě. V Antikvariátě v Opavě. V listopadu 1955 se stal instruktorem kultury a osvěty v Posádkovém domě armády Opava.

Na základě nařízení ministra národní obrany pro věci politické a na doporučení OV KSČ Krnov mu byl opět zrušen pracovní poměr. Práci našel v Závodech SKN jako referent odbytu.

V té době nacvičil s krnovskými ochotníky Baladu z hadrů od Voskovce a Wericha. Napsal a režíroval estrádu Loď dobré nálady s hudbou učitele Josefa Kovaříka. V programu účinkoval orchestr Závodního klubu ZSKN vedený dirigentem Karlem Fabiánkem. Estráda měla velký úspěch zejména satirická píseň „Tam v Krnově na Cvilíně stojí rozhledna, a to co se pod ní děje, každý rozezná“.

Malou Studenou dolinou na Téryho chatu.
VIDEO: Dovolená ve Vysokých Tatrách aneb Malou Studenou dolinou na Téryho chatu

Vtipy na poměry v Krnově vyvolaly nevůli mocipánů, další reprízy nebyly dovolené. Zabaveny a zakázány byly i rozhlasové hry, které Viktor Kačer napsal: „Vždyť jsme jen jednou na světě“, „My to rozjedeme“ a mnoho dalších.

Mnohokrát si podával žádost o práci v Domě osvěty v Krnově, ale místní funkcionáři ho nechtěli. Hledal práci v kultuře, která ho bavila. Nakonec sehnal v roce 1956-57 místo daleko od domova jako programový ředitel v Oblastním divadle v Trutnově.

Po zrušení divadla už nechtěl pobývat daleko od rodiny, vrátil se do Krnova zpět na Poštu. Režíroval Zahradní slavnost Václava Havla. Velký úspěch měla inscenace Babičky. Stál s Karlem Máčkem u zrodu Krnovského divadelního máje známého po celé republice. V roce 1967 zemřel předčasně na mozkovou mrtvici ve věku 54 let.

Miroslava Šimarová