Loni v létě jsme byli upozorněni, že někdo v jedné moravské obci uvažuje o darování psa. Na fenku nemají prý čas a bude lepší, když ji bude mít někdo jiný. Jsou to sice smutná slova, ale někdy znamenají pro pejska vysvobození, říkali jsme si.
V tu chvíli jsme ani netušili, jak strašně blízko pravdě budeme. Majitel nebyl doma, přivítala nás jeho přítelkyně a hned po ní malé chlupaté stvoření. Tak strašně zanedbané, že to bylo k pláči. Hnědá fenka křížence, zplstěná zadredovaná srst po celém těle. Stejně zanedbané bylo i místo, které pro ni bylo určeno - maličký dvůr, kam se sotva vešli dva dospělí. Psí holčička neznala procházky, zřejmě roky nepocítila pod tlapkami šimrání trávy a na hřbetě sluneční svit. Bylo léto, prázdniny. Letos to ještě stihne zažít. Hlavně ať už jsme odtamtud pryč. Moment, jak se holčička jmenuje? Na to nám paní dokázala odpovědět až po chvíli přemýšlení. Eny.

Když jsme s pejskem na vodítku v jedné ruce a s podepsanou smlouvou o vzdání se psa v druhé ruce zabouchli dveře, nemohlo následovat nic jiného než to, co malé udělá největší radost: konečně na čerstvý vzduch, projít se po trávě a pocítit hřejivé sluneční paprsky. Mezitím jsme se stále ještě v přírodě pokusili vyfotit její původní zanedbaný stav. Eny už pochopila, že to s ní myslíme dobře, a projevila až nevídanou důvěru. Nechala si dokonce prohlížet i zadní část těla a přilehlé pohlavní orgány.
Eny byla skutečně velmi zanedbaná.
To, co jsme uviděli, však předčilo nejspíš vše, co jsme zažili do té doby. Eny při žití na dvoře a absenci procházek močila a kálela zřejmě pod sebe, a tak se jí ze srsti utvořil velký tlustý slepený pruh chlupů rovnou pod ocasem. A pohled o kousek dál na zarudlý útvar… Je to nádor? Je to "jen" extrémně zanícené pohlavní ústrojí? Na to se v tu chvíli nedalo odpovědět. A od naší dočaskářky zazněla při tom pohledu slova, že do hospody na pivo nechodí sice často, ale dnes večer půjde. Protože právě tam jistojistě najde toho, koho potřebuje kvůli stavu Eny od plic seřvat.
Eny měla připravené dočasné kotcové ubytování, než se najde volná vnitřní dočaska nebo rovnou nový domov. Pobyt v kotcovém ubytování útulkového typu je pro psy, kterých se majitelé vzdali, šokem - jsou odloučení od svého pána, nemají takové pohodlí jako doma a přes noc bývají sami. Eny však byla ze všeho nadšená. Bytelná bouda? Deka? Hračky? To je přece sen! Nic z toho z domova neznala.

Eny pobyla v dočasném ubytování ještě nějakou dobu. Nejdříve se musela ostříhat a dát zdravotně dohromady. Onen "útvar" bylo skutečně tak silně zanícené pohlavní a močové ústrojí. Než skončilo léto, byla však v pořádku a připravená na hledání nového domova. Ten se jí nakonec poštěstil. Dnes si užívá gauče s paničkou a na staré časy, kdy trpěla pod krustou ze zplstěné srsti, si už ani nevzpomene.
Sylva Kaplanová

