Na zdi, kterou jsem
znal z minulosti
starověké říše,
když jsem ve svém
prvním životě
byl dívkou, byla
znázorněna moje budoucnost…

Z nápisů v klínopisu
a hieroglyfů jsem
si přečetl, že se
vdám za bohatého náčelníka
kmene Huanů a porodím
zdravá dvojčata,
která povahou budou rozdílná
jako teplo a zima…

Taky jsem se dočetl
v té kombinaci
obrázků a klikyháků,
že až zemřu,
bude vykonán soud,
který zváží mé srdce,
a podle jeho tíhy
z vyhaslé duše
vstoupí můj duch
do andělského nebe
nebo do ďábelské říše pekel…

Nestalo se, že bych
nastoupil na věčnost,
ale probudil jsem se
jednoho dne pod hvězdami
jako malý chlapec
s inteligencí vyspělého muže
a děkoval šťastné hvězdě,
že můžu žít…

Jako někdo v jiném těle,
v opačném pohlaví,
i když všechno fungovalo
bez závad, a já mohl
chodit po Zemi…

Na život dívky
v kmeni Huanů
jsem nikdy nezapomněl,
někdy bylo opravdu těžké
naučit se správnému chování muže,
aniž by to nezanechalo
nějaké známky z minulého života…

Když tak pozoruji
onu zeď, vypadá to,
že brzy spadne pod tíhou
starověké minulosti…

A já zapadnu v davu
jako každý jiný muž,
a nastolím své druhé existenci
pevný řád, podle kterého
budu žít,
konat

a dělat různé věci.

Jako je třeba
stavět nové zdi,
a plánovat vlastní
budoucnost, která nebude
vepsána již do žádné z nich…

Tomáš Přidal