Velká část dohledu a "vyučování" dětí, zůstala na bedrech rodičů a prarodičů. Také nevidím zcela šťastným řešením - dobrovolnost školní docházky.

Vidím to, třeba u vnučky, která je prvňačkou. Děti se sotva začaly seznamovat s novým prostředím, paní učitelkou a spolužáky, už byly rozděleny na dvě skupiny. Jedna se "vzdělávala" doma a druhá ve škole.

Vztahy byly zcela určitě narušeny, chci věřit, že se to od září zase všechno srovná. Jistě, nastala zcela mimořádná situace a bylo potřeba rychle na na reagovat. U nás jsme vše zvládli, vnučka chtěla chodit do školy, a tak byla nutná velká spolupráce mezi pracujícími rodiči i babičkou, abychom Sárince mohli její přání, vzdělávat se ve škole, splnit.

Také zkrácení školního roku se muselo vyřešit v rodinách pracujících rodičů - vysvědčení v pátek. Z pozice toho, kdo situaci zažil na vlastní kůži, bych se přimlouvala za odměnu pro "vyučující"a suplující rodiče či prarodiče, i ti by si zasloužili mimořádnou odměnu za zvládnutí pandemické situace. Za to, že zvládli skloubit pracovní povinnosti s těmi školními. Alespoň wellnes pobyt nebo vstupenky na kulturní nebo sportovní akce, by byly hezkým poděkováním.....

Přeji všem krásné a pohodově léto a aby se naši velcí i malí školáci setkali v září s odpočinutými"kantory", s kamarády a s "bezrouškovým" školním režimem, mohli opět zasednout do školních lavic… Sárinka dostala na "vízo" samé jedničky a užívala si své velké vítězství s dárečky od svých blízkých.

Jarka Bernatíková