Možná přináší odreagování nejen dětí, které se možná rádi připojí v tento den k rozjívenému průvodu kostlivců, čarodějnic, upírů, pavouků, vydlabou si dýní a smlsnou na nějaké hallowenské dobrotě. Naštěstí všechny tradice jsme ještě nepřevzali.

V Mexiku si prý lidé na znamení smutku nechávají sekat prsty a na Madagaskaru své mrtvé příbuzné vytáhnou z hrobu, očistí jejich kosti, dají nové sváteční roucha a protančí s nimi kolem jejich místa posledního odpočinku. A dalo by se pokračovat….

Domnívám se, že druhý listopad by měl být klidný svátek zasvěcen zejména našim blízkým, kteří nás bohužel již opustili. Bylo by fajn k tomu vést i děti a mládež.

V této době, kdy mnohé rodiny podléhají konzumu a nechávají své vlastní děti žít ve virtuálním světě internetu a mobilů, to má ještě větší význam. Říká se, že vyspělost a kultura národa se dá měřit zejména podle toho jak uctívají své zemřelé.

Dušičky jsou příležitostí vzpomenout na naše předky, díky kterým jsme se narodili a napojit se na jejich sílu života. Oni by bez nás žili, my však bez nich ne. Dlužíme jim za dar života, něco, co nikdy nemůžeme splatit. Předali nám své geny, svoje zkušenosti, vychovali nás, mnohé naučili.

Kupodivu již mnozí z nás se podivují zkušenostem, chytrosti našich předků v nejrůznějších oblastech života a vracejí se ke starým hodnotám. Proto by bylo dobré uctít tuto dojemnou tradici, ať už kyticí, nebo plamínkem svíčky, nebo jen tichou vzpomínkou. A k tomu vedeme i skautské děti.

Letos jsme vzpomínali na naše staré skauty. Předali nám pochodeň svých znalostí a zkušeností a s laskavostí nás naučili překonat různé nástrahy života. Někteří z nich skautování zasvětili celý svůj život a přivedli k tomu často celé svoje rodiny.

Oni pochopili, že správná výchova nejen u svých dětí pomůže překonávat nejrůznější často i zákeřné problémy v budoucím životě, kterým mohou být v dospělosti vystaveny.

Se skautskými dětmi jsme navštívili s tichou vzpomínkou hroby těchto starých skautských rodin. Rodina Pomianovských stála u zrodu skautského života hned po válce a také pomáhala u znovuzrození skautingu i pro roce 1989.

Rodina Šarkových - Akely a Apolenky se věnovala skautským dětem dlouho, vlastně až do smrti. Akela mi byl vzorem – vychovával, vedl četné tábory a vlastně skautoval celý život, u když skauting byl zakázán. Našel způsob jak skautské myšlenky dětem předat.

A skautská rodina Ruskových – Myšáka a Myšky také zasvětila život skautingu. Myšák i Myška vděčně přijímali Betlémské světlo od našich skautů. Bohužel oba odešli ani ne před necelým rokem.

S Myšákem se nám podařilo rozloučit. Myška odešla nenápadně v dubnu tohoto roku. Nejsou to všichni, kteří oživili skautskou myšlenku v Krnově, ale letos jsme vzpomínali na mnohé, i ty, kterých jsme hroby nenašli, na Josefa Hankuse, Bimba, Rikitana, Piškota i 101 letou Štěpánku, která nám ve 100 letech citovala znění skautského slibu.

Všichni tito lidé žili dle myšlenky JEDNOU SKAUTEM - NAVŽDY SKAUTEM.

Charlie Vydra Duška Cestrová