Seděli zme z Ružu doma v te kovidove bublině a enem tak dřistali. „Ja něvim, s čim maju ti poslanci problem, když maju vladě přiklepnuť prodluženi teho nuzoveho stavu. Dyť sami věďa, jak ten šileny virus kopoe čim dal vice, že se musely zavřiť od ostatní republiky tři okresy, jak tam, už ani němaju kapacity ve špitalach, ale to furt opozica tvrdi, že vlada može přisť s čimsik inym niž zaviranim hospod, lyžařskich vlekuv a škol! Slyšel si od TOP, ODS či SN – co včil vytvořilůi tu koalicu- že by přišli z návrhem, jak pandemiu zastaviřt? Ni. To enem pindaju, jak to vlada robi blbě. Hlavně v tym vynikaju jak ta Pekarova z TOP, tak i ,něimigrant´ Okamura! To je jedna větši blbosť jak druha. Ti su tak chytři až je škoda, že něsu manžele, bo ti by zplodili enem Ajnštajny! Každy debil umi dokola řikať, že ni, že tak je to špatně a tak to enem tresta ludi, ale řecť když tak ni, tuš to zrobme tak a tak! Slyšela si někdy, že by to řekli?“,ptal sem po tym monologu Ruži.

VŠECHNY DÍLY seriálu Dřisty fifejdskeho Ofila čili Jak šel a idě život NAJDETE ZDE

„Něslyšela, ale smol na nich, my to možeme ovlivniť akurat tak, že budem nadali seděť doma v bublině, zbytečně něblunckať po venku, a když tak enem z tym doporučovanym respiratorem FFP2, tyn totiž chrani ni enem ludi kolem ale hlavně nas!. Kupila sem ich včera deset. Vyšlo to na třicet štyry koruny za jeden… A to řikali, že u nich zrušili tu daň z přidane hodnoty a mělo by to byť o ty procenta levnějši…“ pravila mi na to. „Ty zje naivni jak uměni. Ty se mysliš, že porodejci hned zniža ceny pro ludi namisto teho, aby se to přihrali do vlastni kešeně?! Dyť se enem vem pumpaře. Když zdraži nafta ve světě, druhy den je dražši i na našich pumpach. Když jde naopak ve světě cena ropy nadul a koruna posili proti dolaru, ceny u stanic zustavuju stejne. Bo pumpaři přece musa napřed vyprodať ty předtym draze nakupene pohonne hmoty!“ vysvětlil se ji. „Už by to fakt chtělo jaro!“ obratila naraz temat dišputa Ruža.

„A ku čemu ti to budě? Zahodiť ty těžke zimni mantle a isť enem tak v tričku do přirody stejnako něbuděme mocť kvuliva te pandemii. No a včil v tych mrazach rě ani tak moc nesere, že musiš seděť doma za peckem,“ srazil sem jeji optimisticky vyhled do budoucna. „Už sem ti říkal, jak se předloni těšil Erďa na svoju zahradku. Jak se tam s tu svoju budu fajně na sluničku vyhřivať stare kosti a jak už nebudu museť furt cosik pleť, okopavať a zalivať. Když zme se ptali, jak to, bo se dycki japal, že tam ma také latifundie, jak se pěstuje

všecko co potřebuje doma v kuchyni a kaj choval kajjaki hyd od kur po krocany. ,No, synci, řeknu vam, že neni nad to sednuť se pod ořech, dať se kafičko a enem tak klabosiť. To už je stara baja kdy sem se choval jak jakisik americky farmař a myslel sem se, že co všecko vypěstuju mam zadarmo, bo to němusim kupovať v konzumě! Ale když sem to musel v zimě jezdiť aji tři razy do tydňa krmiť, zistil sem, že mě jedno vajco, kilo kralika či krocana vyjdě dva razy tolik niž v konzumě,´ přiznal nam vtedy naraz to, co zme mu všeci řikali. On ale trval dycki na svojim, že ma všecko zadarmo. A to ani něspomněl, kolik ho stala elektřina, když měl tyn svuj obrovski mražak nacpany krocanami, kuřatami a kralikami… No ale, Ruženko, na jaro se sice ešče kapku počkame, ale myslim, že zima už fakt pomalu koňči, aji když včil mrzně, až prašti, a že se pravi, že březen za kamna vlezem…” tvrdil sem ji.

„Už se zas hraješ na Sybyllu? Spomeň se, jak si před paru rokami prorokoval o Vanocach to same a potym v březnu ni enem, že pizly mrazy, ale aji nasněžilo, že děcka mohly vytahnuť saňky. Byl by si možna dobry pan rosnička, ale prorokovanim by si se živiť němoch. Tobě by rozbila pysk prvni baba, kere bys předpověděl, že se brzo, dobře a bohato vyda a ona měla před svaďbu s haviřem,” smjala se mi Ruža.

Přešel sem to naoko nasraně mlčenim ale potym sem se ji, aby atmosfera mezi nami něbyla v tych těžkich doba zbytečně husta, zeptal: „A tyn znaš? Řidič naklaďaka něodhadně vyšku voza a zasekně se pod mostem. Přijedu policajti, a jeden izlivo pravi nasranemu šoferovi: ,Tak co, pane řidiči, zasekli jsme se, co?!’ ,Ne, ty gnype, vezu most a došla mi nafta…’ Fajne, ni?!“ Ruža se rozchechtala na cele kolo, potym mě pohladila po hlavě a pravila: „Idu vařiť kafe, daš se tež?“

Tuš bertě, nebo nechtě ležeť. Ofil

…a kdo chce, či kemu se chce, až piše na ofil.ostrava@denik.cz