Seděli zme ve štvrtek Na Upadnici a přes rušky na pysku mumlali nadavky na tu sviňu covid-19. Ochranu huby a nosa zme sundali anem vtedy, když zme se chtěli napiť, bo my, na rozdil od někerych něsmrtelnych a hlupě sebevědomych ludi, vladni nařizeni dodržujem aji když zme kvuliva temu kajkemu pro smich. „Sem zvědavy, kdy tyn narust nakaženych začně zas klesať. Už mi to fakt leze na mozek,“ brblal Poldek.

Všechny díly seriálu najdete zde

„No tu piošu v novinách, že Slovaci našli pry achillovu pjatu teho vira. To je, že věďa, jak na ňho zautočiť a jak ho likvdovať. Pry to zkušali na myšach aaž se divili, jak tyn jejich preparat, kery aktivuje imunitni system tych myši tak, že tym slabym mistem do ňho vypusťa obranne latki a vir hyně. Pry to začniu už zkušať na luďach a koncem roky by už vykcina mohly byť. Očkovať by se mohlo začať už přišti rok. To je přeci světlo na koňcu teho už skoro rok dluheho tunela, ni,“ pravil mocnym hlasem přes rušku Lojzek.

„NO, asi ja, ale kolik už takich nadějných sprav bylo?! V Rusku už pry dokoňca proti temu očkuju, ale škarohlidi praviju, že to němaju pořadně odzkušane na luďach a tak kdo vi,co z teho budě. Aby to nakonec ešče tyn vir nězmutovalo k horšimu a pak už ani něbudeme diviť…“ hlesnul sem mu na to pesimisticky.

„Chlopi, oto sem se něstačil diviť. V jednych celostatnich novinach psal jakisik advokat, že ty hlupoty s ruškami su jen šikanovanim ludi qa mame se na nich vysrať. Tak to sice něnapsal, ale podle něho pry stači měť zakrytu enem hubu a nosem volně dychať! Bo, jak on tvrdi, kapenky, kere šiřa ten virus, se podle něho tvořa enem v hubě, tak čemu tyn nos?! No něvim, jaki ten advokat ma titul esli JUDr, Mgr či Bc, ale asi ma MUDr, bo čemu by inač vedl taki odborny dišput a radil co a jak v medycině?!? Malem sem se temu začal aji smjať, ale pak sem se představil, jak přidě hlavni hygienička do sudni sině přeruši jeho obhajobu a začně mu radiť a skoro nařizovať co a jak ma řikať… Asi by ju ten advokat kopnul do řiti s dovětkem ,Drž se ševče kopyta!’ A měl by recht, ale přesně tak by aji un měl stuliť pysk a starať se o svoji a ni nabadať narod, aby se buřil proti nařizeňam odbornikuv,“ rozvinul dali dišput o koronaviře Lojzek.

„Něchtě to koňovi, ma věči hlavu, zatnul dišput Antek a hned přidal: „Vydali policajti zpravu, kolik ludi zařvalo letos o prazdninach na cestach. Pry to bylo nejmiň za poslednich ja něvim kolik rokuv. Ale stejnak se myslim, že řidiči aji tak jezďa tajak blazni. Hlavně ti mladi synci. Něma to rozum, eče mokry řidičak, silne auto a mysla se, že oni su něsmrtelni a im se na cestě němože nic stať. Podle mě su za to malo a hlavně mirně

trestani. Vemtě se to vybržďovani na dalnici! Chlap malem pozabijal rodinu v autě, kere doslova vytlačil z cesty, a odvolaci sud mu ešče zmirnil trest, kery mu napařil ten prvoinstančni, To už neni k smichu, ale ku plaču. A navic, kolik ich leze za volant popitych? A to se spravně řika, že ožraly řidič rovna se vesely vrah!“ „Včil si mi připomenul stareho Bebenka. Tyn kdysik před vice jak šedesati rokami slyšel v radiu zpravu, že u Bratislavy se naburaly dva auta a šest ludi, keři jeli v tedy nově vyrabjane Tatře 603, to něpřežilo. Vtedy stary Bebenek pravil pamatnu větu: ,To by se za Rakuska stať němohlo! Dneska ludě nic něvydrža!´ Jeho roba, stara Bebčuska, mu za to vynadala do bezvědomi. Že pry je hnusny něludek a morbid a že se vubec divi, jak s takim cynikem mohla měť pět děcek a tři potraty!?! Bebčus se branil, že to tak němyslel, ale že by se to fakt za Rakuska stať němohlo, bo vtedy přeci něbyly šestsetrojky! Ale stejnako byl robu vyhnany ni enem z lužka, ale aji z kuchyně, bo tam to lužko měli. Nic se z teho něrobil, bo moch aspoň bez hlupych dřistuv svoji stare do hospody! Jak dluho Bebčus vtedy ponocoval bez svoji roby, mimo společny stul i lože, to už se něpamatuju, ale jeho pamatne zištěni, že ,ludě včil nic něvydrža´, je pravdive aji včil,“ pravil Lojzek a uhnul před tackem, co po nim šastnul praktikujuci katolik Poldek.

„Nězlob se, Lojzek, ale ty zje fakt jak tyn Bebčus!, dej mu pambuh lehke papuče,“ doprovodil ešče tyn svůj diskařski vykon.

„Di do řiti, ty gnype! Či něviš, jak to Lojzek mysli?!“ zastal se ho Antek a pokračoval: „Ja se tež myslim, že ludě a hlavně mladež je inači niž kdysik. Spomeňtě se, když nam bylo osumnasť. Chodili zme v obleku a kravatli na čaje o pate, kaj si dostal enem džus či žlutu limču, a v deset večer se smětalo dom. Či se děvuchy mezi sebu titulovaly ,ty pičo’? Kdysi měla v naši ulici auto jedna rodina, zato dněska ma auto kajaki smrad! Ni že bych im zaviděl a něpřal im to, ale měli by se všeckeho vice važiť! Byť skromnějši a poslušnějši… A něplati to enem na tych mladych. Ale aji na staršich, keři vyměnili trabanta či Š110 za mercedesy a audiny a včil se za ich volantami chovaju jak smysla zbaveni! Až maš pocit, že co řidič, to vrah!“ Byl by isto ešče kazal dali, kdyby ho něpřerval Erďa: „Včil si mluvil tajak stary Žvak z Dělnicke. Tyn nam tež nadaval a zaviděl kola, bo un zamlada neměl ani na koloběžku… Ale to znatě, jak pravi syn mamě: ,Maminko, mně se do té školy nechce. Dívky mají ze mě srandu, kluci mi podrážejí nohy, učitelé mě nemají rádi! Já tam nepůjdu!’ ,Musíš! Jednou jsi tam ředitel…’ Fajne, ni?!“

Tuš bertě, nebo nechtě ležeť. Ofil …
a kdo chce, či kemu se chce, až piše na ofil.ostrava@denik.cz