Ve štvrtek zme s kamošami Na Upadnici při točenym pivku smutnili, bo se od patku zase zaviraju hospody kvuliva pandemii a neni iste, kdy se zase spolu v šenku zejdem a či přidu všeci. Bo dobře pamatujeme jak po te jarni karanteně už se mezi nami něobjevil Stanik…

„Ja, ja. To je ta ludska něposlušnosť. Sotva nam dali kapku volnosti, už zme se zase rupama něvěděli rady. Kolik nezodpovědnych zase začalo srať na rušky, aji exprezident Klaus se japal tym, že rušku něnosi. Šak tež za to dostal ,mastnu´ pokutu tři tisice korun, chudak, to ho isto zrujnuje“ zlechčil svoju kritiku občanske něposlušnosti někerych z nas Antek a smutně se usmjal.

Všechny díly seriálu najdete zde

„Ja, kemu není rady, temu není pomoci. To je tyn naš česki narod. Všude v Evropě vlady kvuliva koronaviru přitvrzuju, ale enem u nas a v Anglicku se protestuje. Pravda, paru blbcuv se našlo aji v Německu, ale zbytek se chova zodpovědně a dodržuje vladni nařizeni. A u nas? Protest hospodskich proti zavřeňu hospod,“ přidal se Jiřik. „A divitě se nam, když nam furt beru živobyti?!? Když je třeba utahnuť opasek, tuš to prvni odseru hospodšti, tajak by se kovid něšiřil indi než enem v hospodach!!“ ozval se od pipy kelner Zbyňďa.

„To je pravda, ale není tež pravda, že právě oviněni hosti se v hospodách a v barach chovaju něurvale? Řvu na cele kolo, seďa se malem na klině, ppiju malem z jedne flaški… Šak se spomeň na tyn pražski bar , když se na jaře kapku karanténa rozvolnila. Co tam se dělo a jak potym v matičce Praze naraz začal rostnuť počet infikovanych…“ pravil mu na to Lojzek. Zbyňďa enem smutno pokival hlavu a natočil nam letos už skoro posledni piva.

„Něbanuj, Zbyňďo, něbanuj. Však aji kostely zavřeli a na pulnočni se može enem v omezenym počtu. To ja letos určitě zustanu doma v těplučku a podivam se na omšu v televizi, Co narobim, přeci něbudu už od deseti večer stať před kostelem frontu, abysem se do ňho dostal, ni?!“ pravil praktikujici katolik Poldek.

„To už sem vam, synci, vykladal, jak sem byl před paru rokami na pulnočni a jaka z teho byla komedia? Ni? Tuš posluchejtě. To zme z Ružu po večeři vyrazili, ku temu staršímu synkovi. Měl právě ročni cerenku Terezku, tuš nikaj němohli a tak zme k nim šli my. Přišel aji ten mladši synek a po předani darkuv a a paru deckach vina mladi navrhli, až iděme na pulnočni, bo pry tam maju novy kostel a oni v nim ešče něbyli a tym padem je včil vhodna přiležitosť nastřadane hřichy napraviť. A musim přiznať, že věči srandu niž v tym ich kostele sem nězažil. Varhanik byl isto ožraly, bo hral vtedy, kdy neměl, mlatil do klaves při slově Božim, kere čital taki syneček hlaskem, že by se za nim čtyřprocentni jedinci

hnali přes kostelni lavki, ale my mu něrozuměli, a hlavni farař měl taki vanočni projev, že muj synek ve školnim věku by to zepsal lepši. Chvilu sem chtěl řvať smichem a chvilu mi z teho bylo smutno. Šak tam par vyrostku v čopkach na hlavě davalo hlasito najevo, co se o tym všeckim mysla. Vypadli zme temu z Ružu ešče před koňcem mše a řekli se, že nas zas na pulnočni dluho nikdo nědostaně!“ pravil sem do všeobecného hospodskeho řehotu. A ten ešče zesilil, když se slovo zebral Erďa: „To mi vykladal jeden chlop, že když byl maly, cele noci se modlil, aby mu Buh zeslal nove kolo. Pak pry ale poznal, že tak Buh něpracuje. Proto kolo ukrad a pak Boha požadal o odpuštěni! Fajne, ni?!“

A bo ja včil odjižďam s Ružu na Valachy za vdovcem Cyrilkem, kaj při dřistach a už odvětrane slivovičce vydržime až do Noveho roka. V te jeho chalupce na kraju lesa se něidě připojiť na internet, tuš se s vama němožu spojiť. A tak vam i sobě přeju klidne a spokojene Vanoce a v novym roku 2021 hodně splněnych přani, spokojenosť po všeckich strankach ale hlavně pevne zdravi a koněc tej pandemie, bo jak pravival muj nebožtik kamarad Slavek: „Zbytek se kupime, vyžebrame nebo ukradnem…“

A spolem se zase setkame až po novym roku…

Tuš bertě, nebo nechtě ležeť. Ofil …
a kdo chce, či kemu se chce, až piše na ofil.ostrava@denik.cz