Měl sem skvělu šancu zajsť zas Na Upadnicu. Ruži sem řeknul, že idu kupiť do města darki pro děcka pod stromek. A tak sem v patek vlez Na Upadnicu ověšany tajak vanočni stromek, a už od dveři sem řval, že něchcu pivo, ale grog!. Chlopi byli v živym dišputě s kelnerem Zbyňďu na temat, jak to budě s hospodami a hospodskyma, když zas počty němocnych a umřelych na kovid zase stupaju.

„Hlasili rano, že ich za včerejšek zas přibylo. Pry o patnact stovek vic niž před tydněm,“ pravil Jiřik. „No, esli nas zase zavřu, tuš to už fakt něpřežijeme. Ni enem my tu Na Upadnici, ale věčina hospod v okoli,“ smutnil Zbyňďa. „Už to uvalene nařizeni zavirať šenki už v osum večer nas stoji tisice korun! Něvim, co to bylo za napad zavirať pravě v osum, tajak by tyn virus začinal hospody navštěvovať zrovna v tu hodinu,“ dodal ešče.

Všechny díly seriálu najdete zde

„No, ja ty přikazy a nakazy vlady kapuju tak, že chce zabraniť srocovani ludi na jednym mistě. Temu su zakazane navštěvy sportovnich akci, kin, divadel a dalšich akci, kaj se shlukuju ludě. Temu su aji nařizene rozestupy v obchodach. No a vy hospodšti stě přeci sami bečeli nad tu zaviraci hodinu temu, že vam pravě od osmi večer chodi nejvic navštěvnikuv… Tuš už viš, čemu pravě v osum?“ pravil mu na to Lojzek.

Zbyňďa enem tak pokival hlavu a bez řeči se odšural do kuchyně objednať mi tyn grog. Lojzek se tak obratil ku mně: „Ofilu, ta Cyrilova slivka už odvětrala a je skvěla. Dobře stě to v te Polične uvařili, fakt,“ poklepal mě po rameňu. „Jaki byl u vas mikulaš? A co to maš v tych balikach?“ ptal se mě dali.

„Mikulaš u nas letos něbyl. Mladi se totiž ešče na jaře kupili vikendovy pobyt ve wellnesu Horal v Karlovicach a bo se tam na jaře němohlo, tuš tyn voučer využili včil. Vykladal synek, že tam se domluvili, že děckam zrobja v sobotu Mikulaša. No a tyn přišel aji s čertem v době, kdy byly v bazeně. ,To se ti, tato, naraz zhaslo, ozvaly se také divne zvuki a když se zas rozsvítilo, stali u bazena Mikulaš s čertem. No co ti mam řikať. V děckach by se krve nědořezal a mam pocit, že se aji crpli do plavek, ale bo byly mokde, něbylo to znať. Tak ze sebe stareili enem vykoktať jakusi kasničku na keru se spomnili, a šli se pro darki. No, na pokoju to byli zas geroji jak hrom! Fakt zme se dosť nasmjali,´ vykladal mi potym synek. No a v tych balikach mam darki pro vnučata pod stromek. Nejvěči radosť mam tu oto z tych klasickich saněk. Ty sem kupil pro mojiho nejmladšiho vnuka Peťulku! Až němus ťapkať ve sněhu. To se do nich zapřahněme a povezeme se ho tajak jakesiho grofa!“ pravil sem hrdo a usrknul se horkeho groga.

„Ty zje, Ofilu, jebly! Čemu kupuješ také pičoviny, když viš, že se naša matička zem otěpluje a pořadne zimy ze sněhem, jak to tak vypada, skoňčily?“ zmrazil moji nadšeni Erďa. „Guvno! Byvaly prezident Klaus tvrdil a tvrdi dovčil, že se něotepluje, tuš se něotepluje a zimy budu zase krute,“ hajil modre ptactvo a jeho otca-zakladatela Jiřik. Něchal sem ty ich dřisty o meteorologii bez povšimnuťa a dali řikal svoji: „Až mi radosťu poskočilo srdečko, když sem v Ostravě viděl stolařa, co prodaval saňki. Ty klasicke! Ni ty pekače z vikslajvantu! A navic ich měl lacinějši niž v marketě, kaj sem ich chtěl kupiť,“ chlubil sem se. „Něchcu rypať, ale kaj maš ty festovni dřevěne, co si před dvuma rokami kupil pro jeho sestřičku Terezku? Něsu nakonec polamane?“ zeptal se izlivo Antek.

„Něsu, enemže sem kupil take hodně dluhe, kere se něvejdu do kufra auta a nědaju se tak převažať z mista na místo. Tak ich synek zavez ku druhym tchyňakum do Bruntala, kaj ich něchal a použivaju ich tam,“ vysvětlil sem. „Ja, ja, to byly časy, když zme jezdivali saňkovať na Slezsku do Stromovki! Tam co je včil zoologicka zahrada. Tam byl taki lesik, trolejbusem zme tam byli za chvilu a už zme se spušťali z kopečka!!…“ zaspominal Lojzek, tajak by nas z Antkem něslyšel.

„No ja, ale potym přišli inženyři socialisma a zabrali cele uzemi pro zoo. Nic proti temu, zoo je to pěkne. Až na to, že tam něchali vyhynuť lednich medvěduv a medvědinec zburali,“ postesknul se Jiřik. „No ja, ale zas tam maš sloninec… Ale tyn znatě? Stoji taka šumna děvucha v Ostravě na mostě, čuči do Ostravice, na sobě minisukňu, že ji z ni dupa leze tajak vetřelec z břucha. Přitoči se ku ni taki chachar, zdvihně ji ešče kapku tu sukňu a vrazi ji ho tam tajak zbijak do uhla na čelbě. Děvuška začně ječeť jak pominuta: ,Co robiš!? Co robiš!???´ A on v klidu: ,Svařeča ve Vitkovicach. Čemu se ptaš?´ Fajne, ni?!“ utnul tradičně naš dišput Erďa. Ruži sem doma ten frk rači něvykladal, bo sem měl strach, že zas sleti z lužka. Minule se totiž dost narypala pyščisko…

Tuš bertě, nebo nechtě ležeť. Ofil …
a kdo chce, či kemu se chce, až piše na ofil.ostrava@denik.cz