Jsme jediní takoví magoři v rodinách, říkají studenti z Ostravy

Zdroj: Deník„Jsme jediní takoví magoři v rodinách,“ usmívají se Filip s Richardem. Oba pochází z moravskoslezské metropole, žádné lékaře nebo sestřičky mezi příbuznými opravdu nemají a studují na Ostravské univerzitě Lékařskou fakultu, obor Zdravotnický záchranář.

Na jaře – v takzvané první koronavirové vlně – působí v zařízeních společnosti AGEL jako triáž (triage, třídění pacientů podle vážnosti jejich stavu). „Známe se ovšem až z pobočky Českého červeného kříže v Ostravě, pod jehož hlavičkou jsme vykonávali zdravotnické dozory, běžnou činnost,“ upřesňují.

Odtud jezdí s Ježíškama. Až s padesáti tisíci zásilkami za den!

Každý má s Covid-19 i vlastní zážitky. U třiadvacetiletého Richarda to jsou především ty ze šachet na Karvinsku, kde během léta jezdí jako člen týmů testujících horníky na čínskou nákazu. „Nebál jsem se, od samých počátků máme totiž velmi dobré ochranné pomůcky i další vybavení,“ nechává se slyšet.

U dvacetiletého Filipa je to pak koronavirus samotný. „Kde jsem to chytil? Nevím!“ poznamenává s tím, že slušná pravděpodobnost je právě někde ve špitále. Vždyť z personálu obstarávajícího převozy pacientů v nemocnici ve Vítkovicích má onemocnění za sebou asi třetina. Filip popisuje mírný průběh.

Studenti – dobrovolníci každopádně odmítají mínění, že Covid-19 je „obyčejná rýmička“. Mají před ní respekt. „Je nepředvídatelná…“ vysvětlují. Momentálním hlavním pracovištěm Richarda a Filipa je převozová sanitka, od podzimu slouží u dopravní zdravotní služby v Nemocnici AGEL Ostrava-Vítkovice.

Čtenáři rozhodli: Nejkrásnějším vánočním stromem v kraji se letos pyšní Bruntál

Mladší z nich navíc vykonává odbornou praxi na interním oddělení v Městské nemocnici Ostrava na Fifejdách. „Záchranářem chci být od mala kvůli té velké žluté blikající sanitce,“ tvrdí. Starší, ten čeká na státnice, pak touží zůstat v oboru. „Na rychlou záchranku berou až po roční praxi v nemocnici,“ dodává.