Buchenwald byl vybudován v roce 1937 na vrchu Ettersberg u německého Výmaru. Zavíráni a vražděni zde byli z „rasových“ důvodů Židé a Romové, kvůli svému přesvědčení pak političtí odpůrci nacistického režimu a svědkové Jehovovi. Hitlerovská mašinérie pak na seznam připsala i homosexuály, bezdomovce a další nepohodlné. Dnes zbytky Buchenwaldu slouží jako památník a muzeum.

Od svého vzniku až do konce II. světové války se Buchenwald změnil v systém 139 táborů, do kterého bylo během několika let uvězněno na 280 tisíc lidí. Ti museli pracovat zejména na vybavení a výzbroji německé armády. Svým rozsahem se tak Buchenwald stal jedním z největších takovýchto zařízení v Evropě. Místo získalo pojmenování podle bukových lesů v této oblasti.

Pohled do nitra. Nejen za těmito dveřmi cel panovaly nelidské podmínky.
Dachau byl první německý koncentrační tábor. I po letech jde o děsivé místo

Jak zmiňují webové stránky současného památníku nacistického běsnění, vlivem mučení či během lékařských experimentů zde zemřelo více než 56 tisíc lidí.

„Lékaři SS do konce války experimentovali s různými infekčními nemocemi. Nejčastěji se prováděly pokusy se skvrnitým tyfem a ošetřením popálenin způsobených fosforem. Roku 1943 byly zahájeny na vězních pokusy se žlutou zimnicí s cílem vyrobit proti ní účinnou vakcínu. Na již zbídačených vězních se zkoušely často smrtelné dávky fenolu, které měly ozřejmit snášenlivost této jedovaté látky v očkovacích sérech,“ uvedl na základě prostudované literatury ve své diplomové práci Jakub Diviš, student Univerzity Karlovy v Praze, který se zaměřil právě na koncentrační tábor Buchenwald.

Dalších více než osm tisíc sovětských válečných zajatců zde zase bylo zastřeleno ve speciálně postaveném vražedném zařízení.

Jeden z restaurovaných dobytčáků sloužících k deportaci slovenských Židů. Písmena SŽ na voze znamenají zkratku pro Slovenské železnice
První transport Židů ze Slovenska: Začalo to svlečením ve škole, končilo peklem

Tábor byl osvobozen až 11. dubna 1945 poté, co se do něj dostala americká vojska. „Nikdy mě nic tak nešokovalo jako tento pohled,“ napsal pak ve svých pamětech vrchní velitel spojeneckých sil Dwight D. Eisenhower.

Brzy po válce byla podstatná část tábora srovnána se zemí, takže nyní je návštěvníkům přístupná už jen část místa někdejší hrůzy. Expozice je postavená na fotografiích, barvitých popisech, dobových předmětech a jako memento vraždění zůstaly zachovány i kremační pece. Příchozí si mohou o podmínkách v táboře udělat představu i při prohlídce vězení.

Vstupní brána.Vstupní brána.Zdroj: Shutterstock
Vzhledem k rozloze areálu památníku a rozmanitosti výstav a dalších informačních programů správce muzea doporučujeme vyhradit si na návštěvu alespoň 2,5 hodiny. Vstupné se neplatí. Vybírá se pouze za komentované prohlídky a za zapůjčení multimediálního průvodce. Podle věku a rozsahu služeb jde o několik eur.

Otevřeno je až na výjimky typu Vánoce po celý rok od úterý do neděle od 10 do 18 hodin, případně do 16 hodin dle ročního období. Jelikož je zde vše ukázáno a popsáno bez příkras, nedoporučuje se sem vstup dětem do 12 let.

Tábor fungoval od roku 1938 do roku 1945.
Místo hrůzy je proslulé schody smrti. Utrpení neuniklo 200 tisíc lidí

Zájemci se dozvědí také o tom, že tábor měl i svůj nevěstinec. Od něj si nacisté slibovali zvýšení pracovního výkonu, jelikož vstup do nevěstince byl povolen pouze na základě speciálního poukazu, který byl vystavován jen za mimořádné nasazení vězňů.

„Každá vězeňkyně-prostitutka musela denně poskytnout sexuální služby zhruba pěti vězňům. Nutno dodat, že pro poskytování sexuálních služeb se ženy ve věku 20 až 30 let rozhodovaly nejen kvůli lepším životním podmínkám v táboře, ale hlavně díky slibu brzkého propuštění na svobodu,“ uvedl ve své práci Diviš. Není pochyb ani o tom, že v některých případech se vězeňkyně musely rozhodnout mezi prostitucí a smrtí.