Kliknutím zvětšíte„O konceptu vanlife (složenina anglických slov van = dodávka a life = život, pozn. red.) jsme poprvé slyšeli už před několika lety. Hned nás to nadchlo, ale nechali jsme tento plán být, aby uzrál. Tenkrát jsme na něco takového neměli peníze ani čas. Velký zlom nastal loni v květnu, kdy jsme si řekli, že pokud máme tento životní styl zažít, tak kdy jindy, než teď. Od té chvíle nastal fofr,“ začíná své vyprávění Tereza Lipavská.
Postavit dům? Snadnější
Hned první výzvou bylo pořízení auta. „Když jsme začali vybírat, ceny aut se rapidně zvedly a byl velký problém vůbec něco vhodného sehnat,“ nastiňuje situaci na trhu mladá žena. Po zjištění bližších informací o jednotlivých typech dodávek zúžili výběr na čtyři značky, a to na Peguot Boxer, Fiat Ducato, Citroen Jumper a Mercedes Sprinter. Jako další kritérium měli podmínku, aby šlo o auto z let 2010 až 2015, které nemá Adblue (název kapalného aditiva, pozn. red.). Dodávku nakonec našli na Slovensku, a to konkrétně Peguot Boxer 2.2 2012.
Kolik celá přestavba stála? To zjistíte v tomto videu:
Sehnáním auta však teprve všechno začalo. Přestavět ho na obytnou dodávku totiž znamenalo půl roku intenzivní práce. Podle odhadů na tom Tereza a Petr strávili zhruba 700 hodin, kdy závěrečné dva měsíce věnovali přestavbě i deset hodin denně, aby mohli co nejdříve vyjet.
„Do celkového času přitom nepočítám celé týdny, kdy se člověk musel naučit všechny technické parametry či třeba rozvrhnout elektřinu, kterou jsme si také dělali sami,“ dodává Petr Lipavský.
Nahrává se anketa ...
Dvojici nejvíce zaskočilo, že samotná realizace byla mnohem složitější, než se původně zdálo. Vzhledem k tomu, že si už svépomocí stavěli dům, předpokládali, jak auto bude oproti tomu lehká disciplína. „Opak byl pravdou, jelikož dodávka nemá rovné stěny a všechno je tu hodně individuální a složité. Bez profesionálního vybavení je to dost těžké,“ přiznává mladý muž.
Jídlo, sprcha a oceán
Půlroční práce je však na výsledku opravdu znát. V dodávce lze najít prostornou postel o komfortních rozměrech 140 na 190 centimetrů, stůl, dostatek úložných prostor, zabudovanou indukční desku, dřez či třeba výsuvnou troubu s ledničkou a malým mrazákem.
Pracovní deska je pak dostatečně velká, aby se dalo v autě pohodlně uvařit jídlo. Mezi kabinami se dokonce nachází přepážka, takže i na osmi metrech čtverečních si může člověk dopřát soukromí.
Nejvíce pyšní jsou však manželé Lipavští na zabudovaný splachovací záchod ve sprchové části. A vlastně i na sprchu samotnou.
„Sprchování v dodávce je skvělá věc. Ač je naše sprcha malá a voda se musí šetřit, tak z ní máme obrovskou radost. Ten pocit, když jste na pláži, v lese či na louce, máte se kde vysprchovat, poté se převlečete do pyžama a díváte se na oceán…no prostě boží. Bez vnitřní sprchy si už naše cestování nedokážeme představit,“ nemůže si vynachválit Tereza Lipavská.
V dodávce se nachází dokonce i sprcha.
Ani zpětně manželé nelitují, že investovali poměrně velkou částku do elektrické soustavy, konkrétně zhruba 120 tisíc. „Mnozí se domnívali, že je zbytečně velká, ale jsme za toto rozhodnutí rádi. V letních měsících jsme díky ní dobře zásobení,“ říká Petr Lipavský s tím, že pokud by přeci jen měli zmínit něco, co by udělali příště jinak, tak by věnovali více času hledání odlehčenějších materiálů.
Hmotnost dodávky je totiž jedním z nejdůležitějších aspektů. „Dále bychom přemýšleli o vyměnění našeho patnáctilitrového bojleru za průtokový ohřívač, ale to bude chtít ještě další testování,“ dodává po krátkém zamyšlení.
S dodávkou na jiný světadíl
Tereza s Petrem už se svou dodávkou navštívili dvanáct zemí, a to Rakousko, Lichtenštejnsko, Švýcarsko, Itálii, Slovinsko, Chorvatsko, Bosnu a Hercegovinu, Černou Horu, Albánii, Makedonii, Řecko a nyní jsou v Turecku.
„Podařilo se nám tak přejet s dodávkou na jiný světadíl, což je neuvěřitelné. V plánu máme zbývající země Balkánu, pak nás láká ještě Skandinávie a Maroko. Tak uvidíme, kam nás kola zavezou,“ předestírá svou vizi dvojice dobrodruhů.
Na cestě jsou už tři měsíce. Zatím mají manželé plán na půl roku, ale přiznávají, že si dokážou představit i cestování natrvalo. Aktuálně chtějí žít v dodávce jen na přechodnou dobu, protože mají doma postavený dům, ale „kočovný život“ je dost láká.
Mladí manželé Lipavští prožívají svůj společný sen.
Ostatně od samého začátku se snažili svoje „bydlení na kolech“ uzpůsobit tak, aby byli co nejvíce soběstační. V dodávce tak mají velkou kapacitu baterií i 170 litrovou nádrž na vodu, která vystačí na tři až čtyři dny.
Peníze, to je oč tu běží
A jak je to s otázkou peněz? Manželský pár se netají tím, že tohle je jedna z nejzásadnějších otázek cestování s dodávkou. Jen totiž „uživit“ auto a přitom si na cestách i něco dopřát, rozhodně není zadarmo. Kromě varianty, že to člověku zkrátka někdo další „zacvaká“, existují podle Terezy Lipavské dvě varianty. Jednou z nich je našetřit si, druhou pak vydělávat na cestách skrze online projekty.
Tereza s Petrem zvolili kombinaci obou způsobů. Na svůj sen si několik let šetřili a nějaké peníze se snaží vydělávat například i prostřednictvím kanálu Life is More na sociální síti YouTube, kde mapují nejen svou cestu ale i samotnou přestavbu.
Pokud by někoho podobné dobrodružství lákalo, ten by měl samozřejmě dopředu počítat s tím, že vanlife má svá úskalí. Zatímco z videí i blogů působí vše snově, kolikrát to tak není.
Ten pocit, když jste na pláži, v lese či na louce, máte se kde vysprchovat, poté se převlečete do pyžama a díváte se na oceán…no prostě boží,“ nemůže si vynachválit Tereza Lipavská.
„Člověk nemá vše automaticky jako doma. Hodně věcí si musí zařídit, sehnat, koupit a stojí ho to spoustu času. V mnoha případech jste v diskonfortu. Jednou z nejhorších situací je, když se něco na autě pokazí. Ani společné soužití na osmi metrech čtverečních není vždy snadné. Pokud však cítíte, že chcete něco podobného zažít, není co zvažovat,“ myslí si Tereza Lipavská.
Všechna proti totiž vyvažuje ten největší benefit, kterým je absolutní svoboda. „Ta nás moc baví. Kdekoliv si zastavit, dát si oběd, vysprchovat se, zajít si na záchod, vzít si zmrzlinu z mrazáku čí jít spát do vlastní postele. To nemá chybu. Na to jsme si zvykli opravdu rychle,“ uzavírá mladá cestovatelka.
Život v dodávce, aneb jak Tereza s Petrem řeší každodenní výzvy
Svůj domov na kolech si Tereza a Petr Lipavští vkusně zařídili.
Voda
V dodávce máme připravenou nádrž na pitnou vodu. Tu je ale potřeba pravidelně čistit, a to z důvodu, že by se v potrubí mohly usídlit škodlivé bakterie. Jednou z variant, jak čistit, je chemie, které se ale snažíme co nejvíce vyhýbat. Rozhodli jsme se tedy, co to jen jde, využívat okolní zdroje jako například vodu z pramenů, a tu skladovat v externích kanystrech, které se dají jednodušeji udržovat čisté. Voda je v horách často velmi kvalitní a dá se říci, že i na každém kroku.
Praní
Pračka je věc, co nám chybí. Pokud budeme stavět další dodávku, nad tímto ještě popřemýšlíme. Praní musíme řešit externě. Nejjednodušším způsobem jsou samoobslužné pračky, které se vyskytují takřka v každém městě. Tam, kde nejsou, to jistí prádelny. U veřejných nám ale chybí možnost používat vlastní prací prášky. Snažíme se totiž využívat ty ekologické, na které jsme zvyklí. Dost často mají prádelny takové, co nám nevyhovují. Například nedávno nám pán předal oblečení, které bylo úplně tvrdé. Nehledě na to, že v chudších zemích prádlo často suší u silnic.
Nakupování
To je stejné jako doma. V zahraničí si jen zjistíme kurz a nějakou dobu si na ceny zvykáme. Suroviny jsou pak v každé zemi stejné nebo aspoň dost podobné.
28
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
