Mocné sociální sítě Twitter a Facebook se rozhodly, že budou u svých uživatelů tolerovat otevřené výzvy k likvidaci prezidentů Putina a Lukašenka i dalších agresorů. Myslím si, že to vůbec není dobrý nápad.

Chápu a sdílím vztek, beznaděj, zlobu na strůjce přepadení sousední země. Ruský prezident je osobně zodpovědný za to, že kvůli jeho mocenským ambicím zbytečně umírají tisíce Ukrajinců i Rusů a další miliony strádají a strádat budou. Za tyto oběti a lidské utrpení musí Vladimir Putin osobně nést odpovědnost a zaplatit.

Kateřina Perknerová
Bude to bolet. Všechny

Denně mluvím se svojí kyjevskou kamarádkou Oksanou. Po prvních ruských útocích sbalila své děti a přesunula se na západ země. Cítí se zde zatím o něco bezpečněji, ale i tady několikrát za den se strachem, často plačícími dětmi a za zvuku sirén vbíhá do sklepa. Schovat se před bombami z Moskvy. Určitě si nespočetněkrát přála, aby vládce Kremlu skončil co nejrychleji v pekle.

Napadlo to mnohé z nás. Proč to nepřiznat, i mne, při čtení a redigování srdceryvných příběhů z Ukrajiny, vypovídajících o rozdělených rodinách, vyděšených dětech, strachu, zabitých blízkých, zničených životech.

Jenže jedna věc je to, co si člověk myslí, co říká. A úplně jiná věc je, pokud se instituce, jakými Facebook a Twitter jsou, rozhodnout umožnit „beztrestně“ šířit verbální útoky či nenávist. Omluvou nemůže být ani fakt, že jsou v tomto případě namířeny proti nepopiratelnému původci zla. Ani to, že jejich „povolení žádat smrt“ je omezeno „jen“ na uživatele z válkou nejvíce zasažených zemí.

Internetoví giganti se svým rozhodnutím postavili do role arbitrů, kterým bylo svěřeno právo dávných římských imperátorů. Oni při gladiátorských soubojích dávali palec nahoru či dolů.

Jenže Facebook a Twitter gladiátory nejsou. Každý člověk si může myslet a přát, co chce. Nemá tu být ale samozvaná autorita, která by to dělala za něj. Dneska dali palec dolů Putinovi. A zítra? Kdo přijde na řadu? 

Roman Gallo
šéfredaktor Deníku