Bylo to už v tomto století, kdy Vladimir Putin po dvou funkčních obdobích odešel z funkce, tak jak to stanovila tehdejší ruská ústava. S premiérem Dmitrijem Medveděvem si tehdy vyměnil funkci.

Medveděv musel ještě kandidovat ve volbách. Získal už v prvním kole 70 % hlasů. Putin se ale opravdu stáhl do pozice premiéra a skutečně v ní od roku 2008 do roku 2012 vydržel. A Medveděv minimálně předstíral, že skutečně vládne. Rusko trochu liberálně roztálo. Jenže to byly ještě doby, kdy si Rusko na demokracii aspoň hrálo.

Putin nedovolil Medveděvovi víc než čtyři roky a vrátil se zpět. Podpisem nových změn ústavy pak evidentně navždy. Změny šité mu na míru dávají Putinovi možnost zůstat v úřadu do roku 2036, tedy do doby, kdy mu už potáhne na pětaosmdesát.

I kdyby nechtěl, tak Putinovi nic jiného nezbývá. Bez krytí nejvyšší státní funkcí jaderné supervelmoci je totiž stíhatelným válečným zločincem, který má na krku okupaci a anexi území sousedního státu a válku s mnoha tisíci obětí, což samo o sobě stačí na doživotí. Kdyby v Rusku zvítězila demokracie a spravedlnost, našly by se zřejmě další důvody, proč by Putin putoval na hodně dlouho do vězení.

Prostě Putin musí být ruským prezidentem nadosmrti. Nic jiného mu, pokud chce zemřít přirozenou smrtí a na svobodě, totiž nezbývá.