Ženy a muži, kteří splnili zákonné podmínky pro účast v prezidentském klání, o sobě dávají stále víc vědět. Svolávají tiskové konference, účastní se debat na různá témata a reagují na své potenciální soupeře.

Když chodím na jejich akce, přemýšlím, jakou hlavu státu bych chtěla pro své děti. Ony v tom mají jasno. Moderní, vzdělanou, západně orientovanou a sociálně vnímavou. Také jim vadí, že na byt mladý člověk nedosáhne, aniž by se do padesátky nezadlužil. Představa, že budou žít ještě mnoho dalších let s maminkou, je poněkud děsí. Reagují na obavy voličů ve věku svých potomků hlavní favorité voleb?

Kateřina Perknerová
Medaile. Příště už normálně

Asi nejvíc se jejich trably zaobírá Danuše Nerudová, ačkoli ve veřejnosti je známa především jako bývalá předsedkyně Komise pro spravedlivé důchody. Vlastně možná právě proto. Jako profesorka ekonomických věd si dokáže spočítat, že bez promyšlené penzijní reformy nebudou mít její synové (10 a 16 let) šanci na slušné zabezpečení ve stáří. Natož dnešní čtyřicátníci. Komplexní pohled nejen na tuto záležitost je zároveň to, co by prezident rozhodně měl veřejnosti nabídnout. Nerudová má bonusovou výhodu v tom, že je matka a mladá žena. Nejen politicky, ale i osobně jí přirozeně leží na srdci, v čem budou vyrůstat naši potomci. Navíc coby vysokoškolská učitelka ví, jakou obrovskou výhodou na trhu práce je vzdělání.

Jenže tím se konkrétně tato záležitost nedá smést se stolu. Tomáš Zima byl dvě období rektorem Univerzity Karlovy a na čtvrtečním setkání s novináři byl upřímně zděšen návrhem Národní ekonomické rady vlády na zavedení školného na vysokých školách. „Kdybych byl prezident, napřel bych všechny síly, abych poslancům a senátorům takový zákon rozmluvil. V nejzazším případě bych ho vetoval,“ uvedl.

Podle něj je dostupnost terciárního vzdělání jednou z největších předností vyspělých společností. A kromě USA a Velké Británie ho v čisté podobě nikde nezpoplatňují. „Dobře víme, kam to ve Spojených státech vede. Absolventi se tam zadlužují na celý život,“ dodal. Navíc připomněl, že náklady na výběr částky kolem desítek tisíc korun ročně, jež by neměla zahrnovat sociálně slabší studenty, by byly možná vyšší než její přínos státnímu rozpočtu. To je jednoznačný a srozumitelný postoj.

Tím ovšem není zodpovězena otázka, zda kvalita českých univerzit odpovídá požadavkům doby a připravuje odborníky schopné konkurovat kolegům ze zahraničí. Když se díváme na srovnávací žebříčky, žádná sláva to není. Školné by to asi nespravilo, ale debata o tom, co a jak se na vysokých školách učí, by tím končit neměla.

Kateřina Perknerová
Babiš chce vyhrát

Dá se očekávat, že Andrej Babiš a Petr Pavel se této problematice příliš věnovat nebudou. Ze všech stran budou ostřelováni kvůli své minulosti, takže se budou hlavně bránit. Babiš má navíc hlavní voličskou základnu mezi seniory, lidmi maximálně s maturitou, takže nemá důvod, aby kladl důraz na rozvoj vzdělanosti.

A když už jsem načala téma členství prezidentských kandidátů v KSČ, Tomáš Zima k nim také patří. Na dotaz, jestli by to měla být jedna ze základních překážek kvalifikačních předpokladů pro výkon nejvyšší funkce, odpověděl: „Nemyslím, že jakýkoli člověk je automaticky lepší jen proto, že nebyl v komunistické straně. Důležitější je, jak se choval tehdy i potom, co dokázal a co umí. Pro mě je podstatné i to, jestli nic nezatajuje. A moje osobní zkušenost je taková, že často ti největší a superaktivní udavači byli nestraníci.“ Další slova k zamyšlení.