Boxerský zápas s krizí středního věku dost změnil tvář mého kamaráda. Kdybych ho neznal dlouho, řekl bych, že je to nesnášenlivý a nesnesitelný, xenofobní, agresivně hádavý magor, který vidí „racionální jádro“ jen v alternativních názorech, článcích a prognózách, všechno ostatní je lež mainstreamu a sračka…

Znám ho ale dost dlouho na to, abych nevěděl o jeho hlubokém srdci, lidství a samozřejmě i o sklonu k hysterii a přehánění, které patří k jeho „povaze umělce“ a kterým teď dává zazářit v novém ringu života. Spíš než by však do něho nabuzeně skočil, tenhle ring jako by kolem něho vyrostl. Tak jako kolem mnohých z nás. A za soupeře jsme dostali sebe sama.

David Nesnídal
Pěna dní: Tento způsob léta

Nicméně tušíme, že vztek a hněv jsou v boji účinnější než smutek. A téhle strategie se kamarád drží, i když se míjí s jeho lidským založením a srdcem básníka. Snad doufá, že i tímhle srdcem prostoupí v duchu poučky „fake it till you make it“ a on s ní zvítězí nad krizí svou i tou všeobecnou. Možná i nad pravdou, lží, láskou a nenávistí.

„Ty o mně nic nevíš,“ řekl mi zpod přivřených očí, když jsem se neudržel a zasmál se jeho prohlášení, že „si na Ukrajině objedná brokovnici na obranu před militantní muslimskou verbeží…“ Tím kdysi ukončil hněvivou promluvu o hrozbách migrace, aby o chvíli později sáhl po kytaře a zahrál Šahrazád od kapely Dobrohošť…

Dnes, o dva roky později, pobývají na jeho chalupě dvě ukrajinské rodiny uprchnuvší před válkou. Myslím, že na možnost sehnat brokovnici se jich ani neptal. Mám za to, že nikdy nestřílel ani ze vzduchovky.

David Nesnídal
Pěna dní: Nadšikovnost

Nedávno jsme se pohádali, když jsem u piva řekl, že krize středního věku je větší než krize střední Evropy, ale hádka opět vyústila v píseň, jejíž smysl s naším hádáním souvisel jen zdánlivě: „Vrcholy hlídají pád, jejich stín otvírá dlaň / do nitra hory Tě zvednou / nejdřív si klekni, pak vstaň / komnaty jantarový Ti v pravý čas pravdu poví / až jednou sejdeme z hor, cesty se propadnou níž…“