Odcházení

Politická štěstěna, aneb kdo spláče nad výdělkem

Naše hlava státu nerada přiznává prohru. Tenkrát to bylo fiasko, teď už jde ale o život. Že by Babiš hradní kohortě konečně domluvil a řekl: „Chlapi, neblbněte, tohle není legrace, vždyť on už o sobě neví…“? Foto s prezidentovým bezvládným tělem a svěšenou hlavou obletí země české.

Uzavřená hradní skupinka se chystá žalovat Džamilu Stehlíkovou. A lékařka oznamuje, že upouští od podání žaloby na zanedbání péče o bezmocného pacienta v Lánech, neboť ten je již na lůžku v nemocnici.

Zdroj: Deník

„Zeman zřejmě odchází,“ říkáme si s biskupem na obědě. „Bohužel ne ze svého rozhodnutí a z vlastní vůle. To měl udělat už dávno. Parta, kterou si na Hrad přivedl, si jej držela a drží, co to jde. Nyní mu obstarává opravdu důstojný odchod,“ dodávám. Atmosféra spekulací, utajování a mlžení připomíná brežněvovské časy.

Slabí a nepřizpůsobiví?

Ludvíka Svobodu, poslední symbol osmašedesátého ve veřejné funkci a na Hradě jeho straničtí kumpáni v roce 1974 po několika mrtvicích odvolali. Ale kdo to udělá teď?

Chystá se povolební vyjednávání a sestavování vlády. Schází ale prezident. Nikdo neví, co s ním přesně je. Tajemnost a výmysly zaseté samotným Zemanem a jeho kohortou však sklízejí plody.

Schyluje se ke konci Babišovy vlády a čekání na prezidenta se může proměnit v čekání na Godota. Za rohem se již brousí zbraně.

Předčasnou radost může zkalit haprující povolební vyjednávání pěti koaličních stran a Babišovo oznámení, že kandiduje na prezidenta. Dostane „požehnání“ od toho současného? Nikdo neví.

Malý návrat k normalitě

Ať je to, jak je, takový odchod, bez vztyčené hlavy, nelze přát nikomu, a je smutným koncem jedné z výrazných osobností polistopadové politiky.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.