Neúprosná historie učí, že soudit nás budou podle našich nejslabších chvilek. Například vláda Andreje Babiše i sám premiér si určitě myslí, že mají za sebou úspěšné čtyři roky, které posunuly Českou republiku směrem k nejlepším místům pro život. Jenže po vskutku plodných třech letech přišel covid a skoro všechno je vniveč. Proto letošní vládní známky nejsou na pochvalu před nastoupenou jednotkou.

To, co platí o politicích (manželích, manželkách či rodičích), naštěstí naprosto nesedí na žactvo a pedagogy. Jejich školní rok byl sice objektivně plný slabých míst, nesouladu, občas i nudy, ale dnešní vysvědčení by se bez výjimky mělo vztahovat k jejich nejlepším momentům. Ke zvládnutí počítačové techniky většinou učitelů, k pomoci znevýhodněným žákům, k vypuštění přebytečné látky, k nahrazení známek slovním hodnocením, k častým kontaktům škol s rodinami. A k větší samostatnosti a odpovědnosti dětí, k jejich zapojení do projektové výuky, ke snaze zdokonalovat se v tom, co je baví i v tom, co jim až tak nejde.

Anketa Ředitel roku 2020/21 potvrdila, že české školství se pyšní desítkami skvělých lídrů, kteří pro svou školu doslova dýchají a s nadšením píší její příběh. Mimo jiných právě oni by se měli chopit příležitosti a nedopustit, aby se vzdělávání vrátilo do zajetých kolejí biflování, učení pro přijímačky a maturitní testy, vědomého pěstování nerovností a izolace škol od života měst a obcí.

Při vyhlašování zmíněné soutěže několikrát padlo, že v zemi, která chce být dobrým místem pro život, by se největšímu zájmu a prestiži ve vládě měl těšit ministr školství. Tak uvidíme po volbách.