Poslední svého druhu. Angela Merkelová, které po nedělní volbě v podstatě končí jejích šestnáct let v čele Německa, se těžko někdy bude opakovat. Byla to první a zřejmě polední „východní“ Němka v čele Spolkové republiky.

Její význam si my, Češi, Poláci, Slováci, či Maďaři plné uvědomíme až poté, kdy v čele Německa stát nebude. Nejenže ji nikdo podobný nevystřídá v čele země, ale dá se předpokládat, že nikdo podobný možná nebude ani v celé spolkové vládě.

Angela Merkelová byla výjimečná nejen tím, že byla první ženou v čele Německa, že v úřadu vydržela šestnáct let, i tím, že odchází nikoli na úpadku své popularity, ale na jejím vrcholu. Pro nás ale byla její výjimečnost i v něčem jiném, a troufám si říci, že z našeho pohledu dokonce důležitějším.

Angela Merkelová s námi jako obyvatelka bývalého východního komunistického Německa sdílela velkou část svého života náš osud. V Praze navíc žila poměrně dlouhou dobu jako vědecká pracovnice na stáži v Akademii věd.

Měla a má tu své osobní přátele, umí si objednat česky pivo a zažila i návštěvy moravských sklípků. Merkelová poznala i to, co znamenalo být svazačkou, umí excelentně rusky, s rodiči zažila v roce 1968 atmosféru pražského jara.

I s běženci měla pravdu

To všechno se může zdát jako drobnost, ale není. Merkelovou Česko a střední Evropa jako celek zajímaly, věděla o nich nesrovnatelně víc než většina politiků západní Evropy a vždy na nás brala ohled. Někdy, jako v případě orbánovského Maďarska, snad až moc.

Bohužel jsme tohoto příznivého a navíc tak dlouhého období nedokázali využít. Také proto, že jsme v době uprchlické krize zradili všechny své ideály, v okamžiku, kdy se k nim Merkelová přijetím syrských uprchlíků přihlásila. 

Po pěti letech nejsou Syřané v Německu žádný větší problém, ve volební kampani o nich neuslyšíte a Německo získalo milion z velké části mladých a schopných lidí. Současně si neuvěřitelně zlepšilo svoji pověst ve světě.

Merkelová, špičková vědkyně v čele Německa, provedla Spolkovou republiku úspěšně nejen touto, ale i mnoha dalšími krizemi. Pomohla i Evropě, EU, aby fungovala lépe a solidárněji. Na naše země nezanevřela, a to ani ve chvíli, kdy jí velká část českých politiků i Čechů za uprchlické krize spílala.

I když by za to, jak nám pomáhala, zasloužila metál, zkusme se aspoň omluvit. „Angelo, promiň.“