Když Weinzettelovi před devíti lety kupovali nemovitosti, jeden domek už byl v havarijním stavu, druhý si prošel před zhruba před dvaceti lety výraznou stavební úpravou. Nevhodné novodobé prvky, především velký vikýř s balkonem a plastová okna, však původnímu objektu spíš ublížily. Náročná rekonstrukce si vyžádala čas. Než se vylouplo bydlení v dnešní podobě, uběhlo sedm let.

„Náš Dům Na Kozině vnímáme jako alternativu k vilám v předměstí, ke stavebním záměrům, které leckdy neúměrně odkrajují z naší krajiny,“ vysvětlují Weinzettelovi. Na výrazně menší ploše se jim opravdu podařilo umístit všechno, co potřebují k pohodlnému bydlení. K dispozici mají tři sta metrů čtverečních. Nechybí dostatečně velký obytný prostor s navazující venkovní terasou, dvě garážová stání, velká dílna se zdviží i zahrádka s ovocnými stromy.

Vnitřní členění přizpůsobili snaze objekt zpřístupnit ze dvou protějších ulic – pro pěší od náměstí a pro přijíždějící ze strany protilehlé. První zrekonstruovaný dům proto nabízí dvě garážová stání s průjezdem do dvora, součástí objektu se stala také prostorná dílna se zdviží.

Ve druhém objektu, který je vyhrazen potřebám rodiny, vstupní část s knihovnou a tolik potřebnými šatními skříněmi propojuje schodiště s prvním patrem. Vstup na dvorek s vnitřní zahradou odděluje od haly skleněná stěna, za kterou je ještě kamenná fasáda domu. Díky ní proniká do interiéru dostatek světla. Zatímco v přízemí jsou společenské místnosti, zábavě a soukromí dětí patří podkroví. K dispozici tam kromě svých pokojíků mají také hernu a rodiče pracovnu.

Jedinečný výhled 

Velké okno ve štítové dvorní fasádě nabízí jedinečný výhled na kostelní věž. Rodina společně nejvíc času tráví v přízemí, kde je velká místnost s pohodlným posezením, kuchyně a jídelna. Zázemí tu našli rodiče, jejich ložnice je propojena s koupelnou. Oblíbeným malých i větších obyvatel domu je oblý dřevěný tunel s matrací, chcete-li útulna u okna. Báječně se v ní lenoší a taky máte přehled, kdo vás přichází navštívit.

V domě je takových atypických průhledů do přiléhajícího dvorku a zahrady. „Obohacují celkové vnímání prostoru,“ říkají Weinzettelovi a nelze než s nimi souhlasit. Minimalistické pojetí nově proražených otvorů, velkých bezrámových oken, však záměrně ponechávali v kontrastu s původními, tradičně dělenými okny. Interiér s klenutými stropy připomíná původní jihočeské statky.

Pocit vlídnosti a čistoty vyvolává netradiční obložení kleny smrkovými palubkami. Příjemně působí místy obnažené a jen na bílo natřené kamenné zdivo, které doplňuje hladký povrch dřevěného obložení na nových stěnách. V interiéru dominují světlé barvy a převládá smrková dýha. Vestavěný atypický nábytek Weinzettelovi doplnili běžně dostupné vybavení, jakým jsou třeba židle z bystřického TONu.

Atelier 111 architekti

Manželé Weinzettlovi za vydařenou rekonstrukci získali Českou cenu za architekturu. Vítězný Dům na Kozině architektů z Atelieru 111 vybrala mezinárodní porota ze dvou stovek přihlášených projektů. Jeho kvality potvrzuje i loňská cena v kategorii rodinných domů v soutěži Grand Prix Architektů, kterou autoři získali od zcela jiné poroty s převládající zahraniční účastí. Mezi projekty, které si získaly zaslouženou pozornost veřejnosti i odborníků, v tomto případě Národní cenu za architekturu roku 2019, patří moderní venkovský dům v jihočeských Litvínovicích.  V soutěži Interiér roku ve stejném roce bodoval zase Dům s vlašským krovem z pražských Jinonic.

Jiří Weinzettl založil Atelier 111 architekti v roce 2007. Tým se postupně profiloval, mezi hlavní tvůrce dnes patří Barbora Ditzová, Veronika Indrová, Barbora a Jiří Weinzettlovi. V posledních letech se zaměřuje především na tvorbu bytových a občanských staveb včetně návrhu interiérů a na úpravy veřejných prostranství našich měst. „Fungujeme v Praze a v jižních Čechách. Naši architekturu nejlépe charakterizuje kontextuální přístup, koncepční myšlení a střídmost,“ říká Jiří Weinzettl.