Zvědavci si prošli jinak nepřístupnou Laryschovu vilu

Krnovský soukenický mistr Alois Larisch (1810-1880) byl zakladatel vlnařských závodů, které povznesli na světovou úroveň jeho synové Alois, Karel a Rudolf. Protože rod továrníků Laryschů byl početný a zámožný, najdeme v Krnově „Laryschových vil" několik.

Když krnovský textilní gigant Karnola skončil v konkurzu, začala po etapách adaptace některých budov pro potřeby Státního okresního archivu Bruntál se sídlem v Krnově. Ředitel archivu Branislav Dorko pozval návštěvníky také do nejcennější z Larischových vil, aby jim vysvětlil, jak souvisí s bývalou továrnou, současným sídlem archivu.

Fontána zmizela navždy

Návštěvníci Laryschovy vily mohli obdivovat nákladně opravené štukové stropy, obrovský krb, dlouhá štíhlá okna nebo čerstvě zrestaurované točité dřevěné schodiště ve vstupní hale.

„Na dobových fotografiích je vidět v této hale navíc ještě domácí fontána, ze které bohužel zbyl už jen podstavec. Ve znárodněné Karnole si s fontánou v interiéru nevěděli rady, tak ji nechali odstranit," představil hostům Branislav Dorko vstupní halu a pak je pozval také do ložnice manželů Laryschových. Protože Alois Larysch byl vášnivý nimrod, neobešel se bez loveckých motivů s vysokou a tokajícími tetřevy ani v ložnici.

„Když dělníci v patře nad schodištěm odstranili vrstvy linolea, parket, betonu a umělého mramoru, objevili zde neuvěřitelně tlusté fošny ze staletých stromů, jaké dnes už žádná pila neprodává. Byly jen ošetřeny proti škůdcům a vráceny na místo," komentoval Dorko bytelné fošny v místech, kde dřív bývala podlaha. Zdaleka ne všechno, co stavební dělníci odkryli, bylo tak poctivé a fortelné.

Fušeři a šlendrián

Při rekonstrukci se opakovaně našly důkazy, že řemeslníci před sto lety dokázali odvést stejně šlendriánskou práci jako ti dnešní.

„Někteří stavěli podle hesla: co není vidět, na tom nezáleží. Proto například nechali v komíně zazděné trámy. Různými triky si usnadňovali práci, šetřili a šidili na materiálu i za cenu porušení tehdejších stavebních a bezpečnostních předpisů. Nebyl to samozřejmě pan továrník Larysch, kdo chtěl na stavbě vily ušetřit. Ten byl jen podveden fušerskými řemeslníky, kterým zaplatil za špatně odvedenou práci," prozradil Dorko, co všechno rekonstrukce odhalila.

Krádež, která potěší

Vzhledem k tomu, že objekt je národní kulturní památka, musí každý krok při rekonstrukci schválit památkáři. Naštěstí archiváři a památkáři spolu velmi dobře vychází, protože jejich branže si jsou velmi blízké.

„Přestože památkáři jsou našimi nejvýznamnějšími klienty, v některých otázkách se nám kompromis hledá těžko. Například když podlahy mají unikátní dřevěnou konstrukci, která ale nemá dostatečnou nosnost pro potřeby archivu.

Nebo když se jednalo o historickém litinovém ústředním topení, které má nepříjemnou vlastnost, že jak se jednou vypustí a rozebere, už ho nikdo nedokáže pořádně utěsnit a zprovoznit. Říkám to v nadsázce, ale problém s litinovým topením za nás vyřešili zloději kovů," prozradil Branislav Dorko.

Plánovaná rekonstrukce originálního topení v Laryschově vile představovala v napjatém rozpočtu velmi vysokou částku, takže krádež radiátorů archiváře svým způsobem potěšila. Nejcennější fragmenty topení zůstaly na místě, takže je v budoucnu návštěvníci uvidí, byť nefunkční.