Václav Šimčík se narodil v roce 1927 v Ostravě, ale dětství a mládí prožil v Olomouci. Zde byl také v roce 1945 svědkem osvobození města a pouličních bojů mezi vojáky Wehrmachtu a Rudé armády. Po válce zatoužil po řeholním životě v dominikánském řádu, ale doba mu nepřála.

V dubnu 1950 jej ještě jako studenta s řeholním jménem Vojtěch zastihla „Akce K".

Pod tímto názvem proběhla nezákonná a násilná likvidace klášterů a mužských řeholních řádů v komunistickém Československu. Během Akce K v Československu bylo zlikvidováno 219 řeholních domů a internováno 2376 řeholníků.

Václav Šimčík byla společně s dalšími řeholníky převezen do koncentračního kláštera v Broumově. Podle vzpomínek dnes již pětadevadesátiletého otce Bartoloměje z komunity dominikánů se projevoval jako rebel, když odmítal číst politickou agitaci a nechtěl ani vstoupit do komunisty kontrolovaného kněžského semináře.

Po propuštění z internace vykonával různé brigády. Například působil jako nosič potravin na horské chaty v lokalitě Červenohorské sedlo v Jeseníkách.

V roce 1956 nastoupil v Olomouci do hygienické služby jako sanitární pracovník. V roce 1958 byl přijat na lékařskou fakultu v Brně a získal specializaci v oboru hygieny. Od roku 1971 přišel na Okresní hygienickou stanici OHS v Bruntále jako vedoucí oddělení a odboru hygieny práce. Zastával funkci zástupce ředitele a okresního hygienika.

V roce 1989 odešel do důchodu, v němž se dále vzdělával. Vystudoval teologickou fakultu a v roce 1998 přijal v Opavě jáhenské svěcení. Jako trvalý jáhen pak vypomáhal nejen v Krnově, ale i v dalších farnostech krnovského děkanátu. Byl rovněž členem komise pro prevenci kriminality v Krnově.

V posledních letech byl kvůli těžké nemoci upoután na nemocniční lůžko.