Když už se pustil do záhad, rovnou si posvítil také na pověsti o tajných chodbách na Cvilíně, které zaslechl snad každý Krnovák. Záhadolog Erich von Däniken se v knihách Záhady staré Evropy a Doba kamenná pouští do esoterického oboru geomancie. Tvrdí, že lidská sídla a kultovní místa nevznikala náhodně, ale jsou uspořádané do obrazců kolem duchovního či energického centra.

Jako důkaz pospojoval archeologická naleziště tak, aby spojnice na mapě vytvořily přímku, kružnici, pravidelný trojúhelník či pěticípou hvězdu, zvanou pentagram. Pro záhadology už pentagram není běžná geometrická konstrukce, ale symbol z oblasti magie. Zatímco Däniken hledal obrazce v Německu, krnovský pedagog Richard Hrček stejným způsobem pracoval s mapou Moravy a Slezska. Chtěl ověřit věrohodnost Dänikenových tvrzení .

Když už se pustil do záhad, pořídil si také virguli a vydal se na Cvilín hledat geopatogenní zóny, tajné chodby, energetická pole či tajuplné dračí žíly. „Vypráví se o tajné chodbě, která vedla z krnovského zámečku na Cvilín nebo dokonce o chodbě z Krnova až do Slezských Rudoltic. Těch pověstí je tolik, že kdyby to všechno byla pravda, nedělali by naši předci nic jiného, než kopali štoly, takže by jim na obživu a zemědělství nezbyl čas," uvedl Richard Hrček na přednášce o svém bádání.

S proutkařskými pokusy začal na zřícenině hradu Šelenburk. „Pomocí virgule jsem energetické pole našel poblíž studny, ale samotná studna je neaktivní. Kolem hradeb tvoří pole obdélník různé intenzity. Je pravděpodobné, že v těchto místech umíralo nejvíc lidí při obléhání hradu. Pak jsem šel po energetické přímce, která vede z Šelenburku směrem ke Klišťákovi," uvedl Hrček, který energetickou přímku neprošel celou, protože vedla neprostupnými houštinami.

Poblíž ulice Za ovčárnou se mu proutek roztočil takovou silou, že to nikdy dřív nezažil. Dál hledal energetická pole u poutního kostela na Cvilíně, prošel se kolem rozhledny i za kapličkami. „Po stranách kostela na úrovni oltáře jsou silné energetické kruhy o velikosti dva až tři metry. Na jednom dokonce rostla vyšší a zelenější tráva, ale na druhé straně ten kruh tak ostře ohraničený není," dodal Hrček.

Kolem cvilínských schodů nic zajímavého nenašel, zato za kapličkami bylo silné energetické pole. „Když jsem se tam po týdnu vrátil, pole tam pořád bylo, ale zesláblo. Někde jsou tyto jevy konstantní, jinde sílí a slábnou. Na Šelenburku i na Cvilíně jsou výrazné, ale například na Bezručově vrchu jsem nenašel nic. Kdo ví, zda jsou to tajné chodby, geologické zlomy, geopatogenní zóny nebo dračí žíly. To musí říct zkušený proutkař nebo geofyzik, já jsem v tomto směru ubohý amatér," shrnul své proutkařské pokusy.

Zatímco Däniken spojoval do obrazců hlavně archeologická naleziště, Hrček si takto prověřil také kostely, ložiska surovin, lázně či jeskyně. „Ve Slezsku a v okolí Krnova se mi občas podařilo propojit tato místa do pravidelných obrazců, ale nevychází mi z toho žádná smysluplná teorie. Nesmí se k tomu přistupovat nekriticky. Pro záhadology je přání otcem myšlenky, chybí jim nadhled a skepse při hodnocení výsledků.

Typickým příkladem je Pavel Kozák, který na mapách hledal deltoidy. Některé jeho výsledky jsou zajímavé, ale stále to může být jen náhoda. I kdyby tento jev měl reálný základ, praktické využití je problematické," uzavřel svou přednášku Hrček, který své hrátky s mapami, virgulemi a Dänikenoými teoriemi pokorně označil za stařeckou pošetilost.