Teprve v důchodu vyzkoušel, jaké to je být řezbářem. Po sedmi letech práce má Jan Sadovský na kontě přes pět set plastik. Jan Sadovský se nejprve vyučil strojařem a jako strojař začal pracovat v kovohutích v Břidličné. Při práci se mu podařilo vystudovat večerní průmyslovku, ve fabrice poté řídil provozní údržbu. Společně s manželkou postavil v Břidličné vlastní dům, pěkně cihlu po cihle.

Návštěvníkům může domek připomínat menší galerii. Stěny jsou ověšeny obrazy různých malířů a také dřevořezbami, jejich autorem je sám pán domu. „Ve dřevě zůstávám ryzím amatérem. Je to asi sedm let, co jsem začal řezbařit, teprve až jsem skončil v důchodu, do něhož jsem šel už v šedesáti letech, i když mi kvůli tomu krátili penzi,“ prozradil Jan Sadovský.

Jak se dostane strojař zámečník k řezbařině? „V Břidličné bydlel dnes už nebožtík Láďa Mirvald, ten mi pár věcí ukázal, už mi to nějak zůstalo. Maloval i obrazy, u nás ve fabrice dělal veškeré grafi cké návrhy,“ vzpomínal na své umělecké začátky Jan Sadovský. Jak říká, v továrně stačilo pracovat deset minut, a hned byl špinavý. A tak si dnes váží řezbařiny, u níž se nezašpiní ani po čtrnácti dnech práce.

Navíc mu dřevo voní, každé má svou specifickou vůni. Dnes už má amatérský umělec na kontě přes pět set dřevořezeb, zhruba dvěma sty kousky udělal radost přátelům a známým. Zájem o jeho díla je hlavně z Vysočiny, místa jeho dětství. „Myslím si, že bruntálský okres není příliš nakloněn těm, kteří něco vytvářejí. Člověk si přece svou práci taky nějak hodnotí. To se bohužel nedá nic dělat,“ řekl Sadovský.

Řezbařinu bere spíše jako zábavu, na kontě však má už i několik výstav v Břidličné a na Olomoucku. „Energie vložená do přípravy výstav se bohužel nevyplatí. Lidé, od kterých to nečekáte, takoví ti obyčejní se na výstavu přijdou podívat, takoví ti „lepší“ nepřijdou,“ hodnotil návštěvnost akcí Sadovský, jehož dřevořezba dělá radost nejdále lidem v Řecku.

Rodačka z Nových Valteřic se provdala do ciziny, s sebou si vzala Sadovského dřevořezbu zpodobňující její rodný dům. Vzorem jsou Janu Sadovskému řezbáři František Nedomlel z Bruntálu, Jiří Halouzka z Jiříkova i Vlastimil Dvořák z Razové. I Jana Sadovského je možné zahrnout do početné skupiny bohem nadaných řezbářů z Jeseníků. Na řezbáře Sadovského se obrátili myslivci z Břidličné, aby jim vyzdobil pažby zbraní mysliveckými motivy.

Řezbář návrhy nejprve vytvořil na dřevo než se pustil do vlastní práce. To aby věděl, že nezkazí zbraň v hodnotě dvaceti tisíc korun. „Co se ostatních námětů týká, když něco uvidím, hned si to nějak zařadím v hlavě, dcera Eva mi hodí návrh na papír, a já se ho snažím vyřezat. Pro radost sobě a druhým udělám téměř cokoliv, i díky podpoře mé manželky,“ dodal Sadovský.