Na loukách v okolí našich měst nebo i na trávnících mezi domy můžeme vidět nejrůznější, většinou dobře známé luční květy. Vypravíme-li se do vyšších partií hor, setkáváme se s květinami, které jinde neuvidíme. Mnohé z nich jsou velmi vzácné a chráněné, protože jejich výskyt v přírodě je ohrožený a podle zákona se podle míry ohrožení řadí do příslušných kategorií. Mezi velké fanoušky vzácné květeny patří můj bratr, původním povoláním zahradník.

Svůj volný čas tráví mimo jiné účastí na botanických přednáškách a poznávacích naučných výpravách či zájezdech směřovaných za chráněnými rostlinami v době, kdy zrovna kvetou. Jako dobrovolný ochránce přírody vyráží chránit místa dosud nedotčená a navštěvuje lokality výskytu spousty vzácných druhů orchidejí či jiné, pro mnohé z nás neznámé a nedostupné květeny.

Své květinové fotoúlovky mám kam posílat k identifikaci, když si sama poradit neumím. Když jsem fotografovala na úbočí krkonošské Lysé hory pro svou bílou barvu nepřehlédnutelné květy, netušila jsem, jak vzácnou rostlinu jsem objevila. Sasanka narcisokvětá (Anemone narsissiflora) je z čeledi pryskyřníkovitých a je rostlinou zákonem obzvlášť chráněnou, zařazenou do kategorie silně ohrožených. Můj bratr ji v přírodě už celá léta neviděl.

Asi nebyl ve správný čas na správném místě. Hned si zapsal její výskyt do svého botanického kalendáře. Pro sasanku narcisokvětou jsou domovinou právě Krkonoše, ale údajně ji lze zřídka objevit také u nás v Hrubém Jeseníku nebo v oblasti Králického Sněžníku. Ohroženou a chráněnou rostlinou je také koniklec bílý (Pulsatilla alba), který jsme viděli na větší ploše v blízkosti polské boudy Wawel nad Sněžnými jámami v nadmořské výšce kolem 1400 metrů a ojediněle byl vidět přímo na prudkých, hlubokých svazích spadajících do Sněžných jam.

Z hlediska celého českého území je také dosti řídký výskyt rostliny zvané kýchavice bílá Lobelova (Veratum album subsp. Lobelianum). Tato rostlina chráněná sice není, ale svým bohatým, výrazným listem určitě upoutá pozornost turistů. Kýchavice bílá je rostlina prudce jedovatá. Ač v názvu bílá, její květenství je světle zelené. V minulosti se prášek ze sušených rostlin přidával do šňupavého tabáku, protože rostlina vyvolává silné kýchání.

Poprvé jsem se s ní setkala v roce 2008 u Masarykovy chaty na Šerlichu v Orlických horách, o rok později pak v Beskydech na trase Pustevny, Radhošť.
Název rostliny se mi od kolemjdoucích na Šerlichu ani od místních v Deštném nepodařilo zjistit. Musela jsem se obrátit na svoji „chodící encyklopedii“ v příbuzenstvu. Letos jsme kýchavici viděli v Krkonoších u již zmíněné horské boudy Dvoračky a v hojnějším množství pak na Pančavské louce, na trase vedoucí k prameni Labe.

Helena Rusková