Ježci mají u nás většinou dva vrhy ročně, na začátku a na konci prázdnin. Ti z druhého vrhu často nestačí do zimy dorůst a zahynou. Šanci na přežití zimy mají pouze tehdy, pokud je lidé najdou a zanesou do útulku

„Vykrmíme je na odpovídající váhu 700 až 750 gramů, zazimujeme a na jaře pustíme. Letos je ježků pravděpodobně málo, nejsou vidět. Buď je dlouhý podzim a tím pádem všichni ježci stihli vyrůst, nebo je lidé nesbírají a nikdo nám je nenosí,“ sdělila Marcela Rozprýmová z bruntálské Stanice mladých přírodovědců.

Pracovníci stanice se ježky snaží zpopularizovat, začínají u těch nejmenších a předvádějí ježky dětem ve školkách. Živý ježek ve školce představuje pro děti mimořádné zpestření. Většina z nich se tohoto zvířátka dotkla poprvé v životě.

„Osahat si živé zvířátko je něco jiného, než ho vidět na obrázku, nebo doufat, že ho potkáme někde v přírodě. Takhle si ho opravdu prohlédnou všechny děti ve třídě,“ potvrdila učitelka Jarmila Brenkusová.

Většina lidí si ježka představuje s jablíčkem napíchnutým na bodlinách. Od dětství tento obrázek každý vídal. Tato představu je naprosto mylná a přírodovědci se snaží tuto představu vymítit. „Je to o tom, aby děti věděly, že ježek nežere jablka, že žere červy, hmyz, slimáky, brouky a podobnou havěť, že opravdu ty jablka nežere,“ vysvětlila Marcela Rozprýmová. Na ježčí bodliny navíc prý jablko vůbec napíchnout nejde.

(lok)