Boxer Ondřej Olah z Krnova byl jako dorostenec vyhlášen nejlepším sportovcem okresu Bruntál, jako junior se stal mistrem republiky a pětkrát bojoval v profesionálním ringu. Navzdory úspěchům ve sportu jeho osobní život příliš úspěšný nebyl.

Na konci hvězdné sportovní kariéry se potýkal s podlomeným zdravím a psychickými problémy. Skončil jako bezdomovec a klient krnovské Armády spásy.

Nedávno přišla do Krnova smutná zpráva, že tento mimořádný boxerský talent zesnul v ústraní opuštěný a zapomenutý.

Snil o comebacku

V době, kdy Ondřej Olah skončil na ulici bez práce a bez peněz, navštívil krnovskou redakci Deníku, aby novinám svěřil svůj pozoruhodný příběh. Bylo to v roce 2005, když ještě snil o návratu do ringu. Doufal, že se díky svému sportovnímu talentu stane vzorem pro děti ulice a přivede je do tělocvičny.

Olah si odmítal připustit, že sportovní kariéra skončila. „Své trofeje jsem už rozdal nebo prodal, protože to nejdůležitější mi zůstává v srdci. Chci se postavit na vlastní nohy, dát do pořádku vztahy s přítelkyní, najít si práci a začít trénovat. Jsem vyučený strojní mechanik ocelových konstrukcí, ale zatím jsem se většinou živil jen jako ochranka.

Různě jsem se pohyboval po republice, žil jsem v Praze, Teplicích, Olomouci, Brně i na Slovensku. Do Krnova jsem se vrátil hlavně proto, abych si dal do pořádku vztahy s rodinou," rekapituloval své osudy Ondřej Olah před deseti lety.

Ondřej Olah dokázal být příjemný, milý společník, ale když už se naštval, nebylo radno se zdržovat v jeho blízkosti.

Přežil těžkou ránu boxerem do hlavy

Díky boxu Olah získal neuvěřitelnou sílu a odolnost. Život ho naučil rány rozdávat i přijímat. Ne vždy uhlídal své nervy pod kontrolou. Nikdy se netajil tím, že jistou dobu strávil také ve vazbě v Litoměřicích nebo v nemocnici s vážným úrazem hlavy.

„Nechci zacházet do podrobností, ale k tomu úrazu hlavy došlo v Brně, když jsem neměl kde spát a nocoval jsem v odstaveném vlaku. Dostal jsem tehdy ránu železným boxerem do hlavy. Kdybych nebyl vytrénovaný celý život dostávat údery, už by dávno bylo po mně. Inkasoval jsem už tolik úderů na hlavu, že nejspíš musím mít z mozku pudink.

Někoho jiného by to položilo, ale já jsem se ze všeho vylízal. Cítím se ve formě, udržuji se v kondici, chodím pravidelně běhat a občas mě kamarádi pozvou do posilovny nebo do tělocvičny," svěřil se Ondřej Olah Deníku v roce 2005 jako klient Armády spásy.

Nejkrásnější zápasy v kariéře

Ondřej Oláh každému rád do detailů povyprávěl, jaké to bylo, když pětkrát nastoupil k soubojům v profesionálním ringu.

„K mým nejkrásnějším zážitkům z profi ringu patřilo utkání se Slovákem Rafesbergem, protože to bylo velmi vyrovnané. Stáli jsme proti sobě šest kol po třech minutách. Soupeř byl o dost těžší něž já, vážil 115 kilogramů. Pamatuji si, jak moc mi pomáhalo, když pouštěli po každém kole mou oblíbenou hudbu z Rockyho. Ta filmová hudba mi připomenula, že v boxu bojuješ nejen silou, ale také taktikou.

Rafesberg měl obrovskou sílu v úderech, tak jsem se na něj snažil jít hlavně dynamikou. Protože naše šance byly vyrovnané, šlo v ringu hlavně o výdrž. Nakonec jsem těsně prohrál na body, ale to už patří ke sportu. Večer jsme si s Rafesbergem zašli na pivo a bavili jsme se o tom našem utkání jako staří kamarádi," vysvětlil Ondřej Olah vztahy boxerů v ringu i mimo něj.

Často k nim patří vzájemná úcta a někdy i sportovní přátelství.

Olah začal boxovat začal ve dvanácti letech, protože chtěl mít ve škole u spolužáků respekt. Pro box ho získal a nadchnul legendární krnovský trenér Zdeněk Horák. Objevil a rozvinul obrovský talent Ondřeje Olaha, který z Krnova zamířil do Dukly Olomouc.

Olahovým vzorem byl nejen filmový Rocky, ale také Mike Tyson. Fenomenální boxer a nezvladatelný bouřlivák, který vzešel z chudých poměrů kriminálního polosvěta.