Dnes je předsedou sdružení odsunutých Sudetských Němců z Krnovska s názvem Heimatkreis Jägerndorf – Domovský okres Krnov. Jako hlavní organizátor Česko - německých týdnů v Krnově vždy usiloval o usmíření mezi bývalými a současnými obyvateli Krnovska.

Jaké jsou vaše osobní vzpomínky na poválečné období?

Byl jsem jako většina německých mužů nad 15 let po válce nasazován na těžké práce například do železáren na Ostravsku. Do krnovského tábora pro německé obyvatelstvo na Cvilíně jsem byl převezen 25. června 1945, tedy až několik dní poté, co z Krnova vyrazil takzvaný hladový pochod.

Nebyl jsem tedy jeho přímým svědkem, ale poměry ve cvilínském lágru, který byl ze všech nejkrutější, jsem bohužel poznal na vlastní kůži. Zažil jsem zde takové bití, že jsem se ocitl na rozhraní života a smrti a doživotním následkem je mi hluchota na jedno ucho.

Určitě bylo pro vás těžké vyrovnat se s tak ošklivou osobní zkušeností.

Je to pro mě uzavřená historie, kterou je sice třeba si připomínat, ale už nemá žádný vliv na současnost. Nikdo z nás, kteří jezdíme do Krnova na Česko – německé týdny, si nečiníme nárok na nějakou odvetu a ani nechceme nikoho obviňovat. Je mi vždy upřímně líto, pokud zveřejnění našich zážitků v českém nebo v německém tisku vyvolá nějaké negativní reakce.

Kdykoliv se pietně zastavíme v místech, kde trpěli nebo zahynuli Němci, naši přátelé a příbuzní, všem připomínám, aby také vzali v úvahu, jakou destrukci rozpoutala německá armáda po celé Evropě. Již léta v rámci Česko - německého týdne poukazujeme na to, že se naši židovští spoluobčané stali v letech 1938 a 1939 prvními oběťmi rasové nenávisti.

Vzhledem k tomu, že krnovské židovské rodiny byly po staletí součástí německého jazykového a kulturního společenství, měli jsme už tehdy jejich smrti litovat a jejich vrahy odsoudit.

Díky vám a vašemu Česko – německému týdnu bývá Krnov v rámci České republiky dáván za vzor usmíření současných českých a původních německých obyvatel.

Pozitivní vývoj v oblasti česko - německého přátelství v Krnově začal kolem roku 1995, kdynámvyšel vstříc tehdejší starosta Bedřich Marek. Ve stejném duchu tento vývoj pokračoval, ať už byl starostou Josef Hercig, Renata Ramazanová nebo Alena Krušinová.

Největší radost mám z toho, že krnovský model česko - německé spolupráce se rozšiřuje nejen do dalších českých měst, ale také do Polska. Letos jsme už pořádali Česko – polsko – německý týden. Mám největší radost z toho, jaké partnery jsme našli v Hlubčicích a v okolních polských obcích. Tam byla situace obzvlášť zatížena špatnými vzpomínkami na minulost, protože na Hlubčicku probíhaly na konci války velmi těžké boje.

Pracoval jsem tehdy na nádraží a nikdy nezapomenu na zraněné, které vlaky přivážely od Hlubčic.