Jednou z těch, kdo si tyto panenky zamilovali, je rebornistka Dagmar Galuszková. Pro všechny, kdo její sbírku uvidí poprvé, má dobrou radu: „Hledejte v nich panenky, ne mrtvolky.“

Každá reborn panenka je výsledkem mnoha hodin mravenčí práce a také technologických znalostí, jak zpracovat jemný měkký materiál na dokonalou imitaci lidské kůže. Výroba reborn panenek je hotová alchymie. Také Dagmar Galuszková se dlouho učila míchat vrstvy barev, aby výsledný efekt odpovídal pokožce batolete či kojence.

Dnes už podle fotografií skutečného dítěte dokáže pro panenku připravit ty správné vlásky, řasy i oči, aby byla k nerozeznání od originálu.

Dagmar Galuszková na svých výstavách občas dovolí návštěvníkům, aby si reborn panenku pochovali. Jen tak mohou posoudit také hmatové vjemy, teplotu a váhu. Mnozí jsou z toho zážitku v rozpacích. Dostavují se při tom někdy zvláštní pocity jako mrazení v zádech a rozporuplné emoce.

„To je běžné, že některým lidem naturalistické zpracování panenek trochu nahání strach nebo že z kontaktu s nimi mají smíšené pocity. Základním pravidlem je nehledat v tom mrtvolku skutečného dítěte, ale jen krásnou panenku. Navzdory preciznímu zpracování je to pořád jen panenka. Hračka pro potěšení, jakou všechny holky měly v dětství. Nic jiného než panenku za tím nehledejte,“ radila Dagmar Galuszková, jak k reborn panenkám přistupovat.

Sběratelé reborn panenek jsou ochotni za ty nejzdařilejší kousky zaplatit vysoké částky, ale Dagmar Galuszková své výrobky prodává jen nerada.

„Je mi to líto se s panenkou rozloučit, když jsme spolu při výrobě strávily tolik času a vím o ní úplně všechno. U každé z nich si pamatuji, jakou jsem měla radost, když se mi povedla,“ prozradila rebornistka na své krnovské přednášce spojené s ukázkou reborn polotovarů a výrobních postupů.