Vlasta Čecháková je brněnská rodačka. Přistěhovala se v rámci osidlování pohraničí v roce 1946 do Norberčan. „Bydlela jsem tam až do roku 1959, poté jsem se vdala a od té doby jsem bruntálskou obyvatelkou," řekla oslavenkyně. V Bruntále je žena spokojená. „Každý má žít tak, jak mu to vyhovuje. Já byla ráda v Norberčanech, i v Bruntále jsem ráda. Člověk by měl být optimistický, aby se mu dobře žilo," vyznala se Čecháková.

Ani Alena Opálková není bruntálská rodačka. „Jsem, jak se říká, náplava. Do Bruntálu jsem přišla v roce 1959, původem jsem od Brna. Když jsem přijela poprvé do Bruntálu, byl to pro mě doslova děs a hrůza," uvedla Opálková. Za ty roky si zvykla, jelikož město postupně vzkvétalo až do dnešních dnů, kdy se ji zdá nejhezčí. Tedy po stránce výstavby a modernizace. Jsou však i momenty, kdy se jí v Bruntále nežije nejlépe.

„Co mi vadí v posledních letech, že není v ulicích bezpečno. Roky přibývají, člověk ani pomalu nemůže vylézt navečer z domu. Mám strach, že mě někdo někde praští, že mi vyrve kabelku anebo třeba náušnici," hrubě se nelíbí situace Aleně Opálkové.

Ví, o čem mluví: bydlí poblíž ubytovny obývané převážně nízkopříjmovými skupinami. „Další, co mě trápí, že tu není práce. Mladí kvůli práci odcházejí. Bude to město nezaměstnaných a cikánů," dodala Opálková. Marie Kazárová byla ráda, že dorazil i starosta Bruntálu s místostarostou a že si vedení města na jubilanty vzpomnělo. „Toho si cením, s něčím takovým jsem ani nepočítala. Ráda si s vrstevníky popovídám," sdělila Kazárová.

Město zve oslavence ve věku pětasedmdesáti let na podobná setkání pravidelně. Blahopřát osobně chodí zástupci města až od osmdesáti let. „Oslavenci se zajímají, co se ve městě děje, vedení města je připraveno odpovídat," ujistila vedoucí správního odboru bruntálské radnice Eva Mazouchová.

.