„Pět let jsem žil s přítelkyní kousek za Krnovem v lese na pozemku mých známých, jinak by to samozřejmě nešlo. Bez elektřiny a přívodu vody. Chtěl jsem vědět, jaké to je žít takhle v lese. Přítelkyně moc nadšená nebyla, ale následovala mě, za což jsem jí vděčný. Na začátku toho všeho mi bylo 28 let," uvedl Patrik Baláš.

Dva měsíce mu trvalo, než si na pozemku postavil chatku. Nebyl to pro něj velký problém, protože měl zkušenosti s tesařinou. Dřevo kupoval, kácet nemohl ani nechtěl. Na střechu chatky připevnil solární panel, který mu nabíjel baterie, jinak byl bez elektřiny. Dovnitř si přivezl kamna a ruční pračku, buben z pračky na klice. To byly jediné věci z civilizace.

„Začátky byly těžké. Do těch kamen jsem naházel jakékoli dřevo, myslel jsem si, jak je to super a za pár minut mi to zhaslo, čili jsem se musel naučit vybírat vhodné dřevo a pochopit topení v kamnech. Komín navíc neměl tah, i to jsem musel vylepšit," svěřil se Patrik.

Život v odloučení

Patrikova přítelkyně chodila denně do práce, při svitu svíčky se namalovala a šla. Patrik byl na pozemku celý den sám. Pěstoval zeleninu a byliny, nosil dříví a řezal ho obyčejnou pilou.

„Jakmile je člověk mimo lidi, ztratí slovní zásobu. Nebyl jsem v lese pořád, jezdil jsem do města za kamarády. Kvůli odloučení mi ale trvalo najít při konverzaci správná slova. Taky jsem si uvědomil, že není dobré být sám se svými myšlenkami. Propadal jsem špatné náladě. Proto jsem byl vždycky rád, když přítelkyně přišla domů," popsal.

Maso z obchodu

Nemohl lovit, a tak kupoval ryby u rybářů a do obchodu jezdil pro maso.

Měl stálý finanční příjem díky podnikání. Ryby musel vlastnoručně vyrobenými dřevěnými nástroji zpracovat a následně uvařit na kamnech. Stejně tak i maso. Neměl lednici, solární panel nevyráběl tolik energie na její pohon, proto udělal improvizovanou lednici v zemi. I tak se v ní maso skladovat nedalo, proto ho moc nejedl, případně ho okamžitě spotřeboval.

„V létě maso není pro tělo dobré, zatěžuje ho, je lepší spíše na zimu. Zkoušel jsem ho sušit, ale ani to není moc dobré řešení. Jedl jsem brouky a jsou pěkně hnusní, takže v létě jsem jedl převážně zeleninu a hlavně ryby. Také jsem dělal placky z mouky a vody, kterou jsem bral ze studánky. Ta když v zimě zamrzla, musel jsem rozbíjet led," řekl krnovský zálesák.

Koupelna v potoce

Hygiena probíhala v potoce a praní prádla v ruční pračce s mýdlem. V zimě Patrik vodu ohříval v hrnci na kamnech a koupal se v neckách.

„Já byl s praním spokojený, ale přítelkyně vozila oblečení prát domů. Protože chodila denně mezi lidi, chtěla mít řádně vyprané věci, což chápu," dodal.

Za několik měsíců se Patrik s přírodou sžil. Pochopil její koloběh a přizpůsobil se mu. Musel. Díky tomu dokázal být připraven na nešvary počasí i ročního období a dokázal se osamostatnit od civilizace.

„Jsem za to rád a nelituji toho. Byla to skvělá zkušenost, kterou nyní mohu přenášet na své kurzisty. Mám v plánu vyzkoušet si přežití a pobyt v lesích severských zemí. Už se těším," uzavřel Patrik Baláš.