Patrik Baláš: Práce je relaxace, pokud neprší nebo nemám hlad

Čím jste jako malý chtěl být?

Chtěl jsem být indiánem, protože se mi na nich líbila jejich svoboda a život v přírodě. V pozdějších letech kovářem, když jsem objevil krásy asijského bojového umění a chtěl si vykovat vlastní meč.

Jaký jste byl žák?

Špatný. Byl jsem líný se učit a byl věčně myšlenkami ve svém vlastním světě. Neuznával jsem autority.

Jakou máte práci?

Vedu kurzy přežití v přírodě, kdy lidem vysvětluji, jak se dá 
v přírodě žít a nebýt závislý na civilizačních vymoženostech.

Čím vás naplňuje?

Ohromný pocit svobody a nezávislosti na konzumní společnosti.

V čem je vaše práce zajímavá?

Hodně cestuji a nabírám zkušenosti z celého světa. Celý den jsem v přírodě na čerstvém vzduchu, takovou možnost práce dnes moc lidí nemá.

Pozorujete, že má vaše práce smysl?

V dnešní době ano. Z nátlaku na Evropu ze všech stran cítím, že moje práce začíná mít smysl.

Kde nejvíc naberete síly, jak relaxujete?

Moje práce je relaxace, pokud zrovna neprší nebo nemám hlad. Taky se mohu odreagovat potápěním nebo horolezectvím. Freediving, což je potápění bez přístrojů, mi přináší naprostý klid. Pobyt pod vodou je pro mě určitý druh meditace.

Sportujete? Který sport vás baví?

Dlouhá léta jsem dělal bojové umění krav maga a ninjutsu. 
V současné době potápění, horolezectví a vysokohorskou turistiku.

Máte nějaké oblíbené místo?

Určitě Pocheň. Líbí se mi zdejší příroda a Slezská Harta. Vyhovuje mi kombinace pobytu v lese a u vody.

Jakou zemi máte rád a proč?

Skandinávské země pro čistotu jejich přírody, mentalitu tamějších lidí a jejich vztah k přírodě. Dokážou vést své děti k tomu, aby si vážily své země.

Co byste v životě nechtěl zažít?

Válku a beznaděj.

Která historka vás v poslední době pobavila?

Ani ne tak pobavila, jako poučila. Během potápění bez přístrojů na Slezské Hartě jsem klesal do hloubky šesti metrů. Tam mě zaujala třpytivá rybářská návnada, zachycená na pařezu, kterých je tam pod vodou spousta. Chtěl jsem ji vzít a dát nějakému rybáři, tak jsem ji vzal do ruky.

Jenže při nešikovné manipulaci se mi zapíchla do neoprenové rukavice a já tam uvízl, protože návnada byla stále zachycená k pařezu. V tu chvíli jsem si uvědomil, že na rozmyšlenou mám jen deset sekund. Naštěstí jsem zjistil, že se mi háček zapíchl jen do rukavice, takže to odnesla jen ona, když jsem ji musel roztrhnout, abych se dostal nad hladinu. 
V tu chvíli jsem si uvědomil, jak málo stačí k neštěstí, když člověk není připraven na krizové situace.

Vaše nejoblíbenější jídlo? Vaříte si ho sám?

Při mém cestování po světě narazím na jídla, která si nenechám ujít, a to je jehněčí a humr. Jinak mi chutná všechno, protože má přítelkyně skvěle vaří.

Máte radši pivo, nebo víno?

Víno. Pivo mám taky rád, ale dám si jen jedno „velký" k jídlu.

Co děláte, když na vás přijdou chmury?

Jdu si něco vyrobit ze dřeva, protože je dobré se na něco soustředit a nedat prostor špatným myšlenkám.

Co považujete za váš největší životní úspěch?

Už to, že jsem se dožil pětatřiceti let, je pro mě celkem úspěch (směje se). Za svůj život jsem hodně riskoval, při sportech a kurzech přežití, proto jsem rád, že se mi nic nestalo.