Paměť národa: vzpomínky našich řeckých spoluobčanů
Krnovsko - Digitální databázi pamětníků nazvanou Paměť národa vytvořily v roce 2008 Český rozhlas a Ústav pro studium totalitních režimů. Na stránkách www.pametnaroda.cz najdeme také záznamy autentického vyprávění Krnovanů, kteří poznali různé dějinné události na vlastní kůži.
František Kuba
Diskutovat (1) 4.7.2010 21:00
O svých životních osudech zde vypráví nejen Češi, kteří přežili koncentrační tábory a vězení, zapojili se do odboje nebo válčili na různých frontách, ale také naši řečtí spoluobčané, kteří v Československu našli svou novou vlast.
Díky tomuto projektu se podařilo pro současné i budoucí badatele a historiky zaznamenat například vyprávění Krnovanů Ioannise Nitsiose, který jako partyzán bojoval v řecké občanské válce na straně levicové Demokratické armády, nebo krnovského učitele řečtiny Stefanose Simichanidise, který do Československa přišel jako tříleté dítě a sedm let prožil v dětských domovech. Když ho jeho vlastní rodiče jako desetiletého konečně vypátrali v dětském domově, už je nepoznal..
Jeho vzpomínky jsou věnovány především počátkům, kdy Řekové ještě neuměli jazyk a zvykali si na kulturně odlišné prostředí a mentalitu Čechů. Vzpomíná například na to, že někteří z dospělých Řeků až v Krnově poprvé v životě navštívili kino. Ioannis Nitsios se narodil v roce 1929 v jedné z nejchudších oblastí západní Makedonie. Do školy začal chodit v době Metaxasovy diktatury. Když jeho učitele jako komunistu zatkli a školu uzavřeli, musel zůstat doma a pomáhat rodině na poli.
Když za druhé světové války v říjnu 1940 vtrhli do Řecka Italové, do osvobozeneckého boje se zapojila i část jeho rodiny. Po vyhnání Italů vstoupili v dubnu 1941 na řecké území Němci. Místním zkonfiskovaly potraviny, takže vypukl hladomor. Němci za sebemenší náznak odporu vypalovali celé vesnice a vraždili obyvatelstvo.
Další tragédií pro Řecko byla v letech 1946–1949 občanská válka. Horská území na severu kontrolovala levice pod vedením komunistů. Proti nim bojovala pravicová monarchistická vláda podporována Velkou Británií a Spojenými státy. Severní Řecko bylo neustále bombardováno a obyvatelstvo zde žilo v permanentním ohrožení života. Hlad a strach je donutil opouštět rodné vesnice a odcházet k partyzánům nebo do bezpečí za hranice do Albánie.
Také tatínek Ioannise Nitsiose odešel do Albánie a on sám se jako devatenáctiletý mladík i se svými dvěma bratry přidal k partyzánům z Demokratické armády Řecka. Partyzánské oddíly byly početně slabší a technicky špatně vybavené, takže nemohly pomýšlet na významnější tažení. Jejich cílem bylo co nejdéle udržet otevřené hranice s Albánií, aby tudy mohli proudit utečenci a ranění vojáci do bezpečí. Pravicové armádě trvalo tři roky, než se probojovala až k hranicím Albánie.
Ioannis Nitsios se účastnil známé závěrečné bitvy na hoře Vici, kde partyzáni udrželi své pozice proti obrovské přesile tři dny. V této oblasti padlo na dvacet tisíc lidí. Zajímavé je, že na straně Demokratické armády Řecka tvořily minimálně třetinu bojovníků ženy.
Po podepsání mírové smlouvy přijal řecké partyzány jako internacionální komunistické spojence Sovětský svaz. Ioannis Nitsios po složení zbraní asi se sedmnáct tisíci spolubojovníků odešel přes Albánii do Sovětského svazu, do Taškentu v Uzbekistánu. Zde se ocitl na životní křižovatce. Část jeho rodiny zůstala v Řecku, otec a bratr si našli nový domov ve Starých Purkarticích, zatímco druhý bratr se oženil s Ukrajinkou a zakotvil v Kyjevě.
V roce 1958 se rozhodl, že odjede za rodinou do Československa. Usadil se v Krnově. Celý život se zabýval myšlenkami na návrat do Řecka, ale onemocněla mu manželka, tak nakonec zůstal. O České občanství si požádal až po roce 1990. Často ale Řecko navštěvuje a jezdí tam za synem, který se tam usadil.
-7°C
-4°C
-2°C
