Většinou skončily v depozitáři městského muzea. Objekt litevskeho sochaře Tomase Vaičaitise byl vystaven na schodišti radnice, šestimetrová socha kyperského sochaře Giorgiose Moisi byla vztyčena před školou ve Smetanových sadech a socha Schody lásky polského autora Stanislawa Kilareckého před vilou v Zacpalově ulici, kde tehdy sídlilo městské muzeum.

Do deseti let všechna díla z veřejných míst zmizela. Naposledy před dvěma týdny byla odstraněna Moisiho plastika Narozené cokoliv, mrtvé něco.

Socha Schody lásky polského autora Stanislawa Kilareckého byla instalována před vilou na Zacpalově ulici. Město vilu prodalo i s Kilareckého plastikou. Krátce na to ze zahrady zmizela.„Je škoda, že z plenérů, pro něž se nám podařilo v letech 2003 až 2006 získat vynikající umělce z celé Evropy, už nemáme veřejně přístupné žádné dílo. Obě sochy – jak ta ve Smetanových sadech, tak Schody lásky Stanislawa Kilareckého, které se nacházely před vstupem do městského muzea v době, kdy sídlilo v Zacpalově ulici – vzal čas.

Přesto si myslím, že i krátkodobé oživení venkovního prostoru uměleckými díly je pro město a jeho občany přínosem a obohacením. Sochy zkrátka do veřejného prostranství patří," řekl Ladislav Steininger z Volného sdružení krnovských výtvarníků a13, které plenéry pořádalo.

V Krnově už není ani Slezská univerzita, která účastníkům mezinárodních plenérů poskytla zázemí.