Většinou skončily v depozitáři městského muzea. Objekt litevskeho sochaře Tomase Vaičaitise byl vystaven na schodišti radnice, šestimetrová socha kyperského sochaře Giorgiose Moisi byla vztyčena před školou ve Smetanových sadech a socha Schody lásky polského autora Stanislawa Kilareckého před vilou v Zacpalově ulici, kde tehdy sídlilo městské muzeum.
Do deseti let všechna díla z veřejných míst zmizela. Naposledy před dvěma týdny byla odstraněna Moisiho plastika Narozené cokoliv, mrtvé něco.
„Je škoda, že z plenérů, pro něž se nám podařilo v letech 2003 až 2006 získat vynikající umělce z celé Evropy, už nemáme veřejně přístupné žádné dílo. Obě sochy – jak ta ve Smetanových sadech, tak Schody lásky Stanislawa Kilareckého, které se nacházely před vstupem do městského muzea v době, kdy sídlilo v Zacpalově ulici – vzal čas.
Přesto si myslím, že i krátkodobé oživení venkovního prostoru uměleckými díly je pro město a jeho občany přínosem a obohacením. Sochy zkrátka do veřejného prostranství patří," řekl Ladislav Steininger z Volného sdružení krnovských výtvarníků a13, které plenéry pořádalo.
V Krnově už není ani Slezská univerzita, která účastníkům mezinárodních plenérů poskytla zázemí.