Jelikož rozhledna stojí přímo na česko-polské hra-nici, podařilo se ji vybudovat v rámci přeshraniční spolupráce. Na slavnostním otevření albrechtické rozhledny byli přítomni jak zástupci města Biała, kteří ve stejném projektu zrekonstruovali historický výškový vodojem, tak zástupci polského Głogówku, kde bude za dva týdny otevřena v klášteře františkánů astronomická observatoř. „Svůj kousek pásky si při otvírání rozhledny odstřihlitaké zástupci generálního dodavatele, firmy Bögl a Krýsl. Odvedli výbornou práci. Tato rozhledna, která vznikla spojením dvou věží, je v rámci České republiky technickým unikátem,“ uvedl starosta Města Albrechtic Luděk Volek.

Prosluněná slavnost připomínala spíš léto než podzim, takže hned první den na rozhlednu vystoupilo na tři sta návštěvníků, které odměnily rozhledy do vzdálenosti přes dvacet kilometrů. Jediným zklamáním bylo, že Praděd, nejvyšší hora Jeseníků a symbol celého regionu, se před jejich zraky ukryl za zalesněný kopec. Kdo se díval pozorně, mohl spatřit alespoň vysílač na Pradědu, který vykukuje za stromy. Hned se objevily názory, zda by se na obzoru nedalo vykácetpár stromů, aby z albrechtické rozhledny byla vidět aspoň špička Pradědu. „Co všechno uvidíte z rozhledny záleží hlavně na tom, jaká jezrovna viditelnost. Zhruba jednou za měsíc nastane ideální konstelace s maximální viditelností, kdy se návštěvníkům naskytne jedinečný výhled na Beskydy. Ostravuidentifikujete podle televizního vysílače Hošťálkovice a polské krajské město Opole poznáte podle velké tepelné elektrárny,“ prozradil starosta Volek.

Zážitky z vrcholu rozhledny umocňuje adrenalin z výšky a citelné výkyvy ocelové konstrukce pod nohama. Přestože pro slabší povahy může být mírné houpání rozhledny nepříjemné, její statika je naprosto bezpečná. „Dnes už to nic není, ale přál bych vám zažít ty výkyvy těsně před dokončením, než rozhlednu zafi xovala ocelová táhla. Když věže zatížila několikatunová lávka, byl rozkmit opravdu citelný, odhadem až deset centimetrů od osy,“ vzpomínal Vladislav Hlaváček, jak s ostatními albrechtickými hasiči pomáhal instalovat na budoucí rozhlednu kotevní ocelová lana. Hasiči si na rozhoupaných věžích občas připadali téměř jak námořníci na stožáru plachetnice.

Nejstarší návštěvník má pětaosmdesát

Město Albrechtice – Zatím nejstarším návštěvníkem, který vystoupal až na vrchol rozhledny, je pětaosmdesátiletý Josef Segeč z Města Albrechtic. O stavbu se zajímal od začátku a nemohl se dočkat, až si svůj domov prohlédne z výšky.

Už když se materiál na smontování rozhledny přepravoval vrtulníkem z albrechtického hřiště na Hraniční vrch, domluvil si vyhlídkový let. „Chtěl jsem mít to srovnání, jak vypadají věže v původním stavu a jakou změnou projdou, až to všechno sešroubují dohromady a stane se z nich rozhledna. Taky jsem byl samozřejmě zvědavý, co všechno se dá vidět z takové výšky,“ prozradil Josef Segeč, který si let helikoptérou i výlet na rozhlednu evidentně užil. Je jasné, že ani v pokročilém věku závratěmi rozhodně netrpí. „Nemůžu mít přece strach z výšek, když jsem bývalý parašutista a skokan na lyžích. V padesátých letech jsem dokonce trénoval s olympijským vítězem v letech na lyžích Jiřím Raškou. Je o něco mladší než já, letos slavil teprve sedmdesátku. Víte, že jeho manželka má ve Městě Albrechticích příbuzné? Byli jsme s Raškou kamarádi, i když já jsem jeho vrcholových sportovních výkonů nikdy nedosahoval.

Někdy v roce 1950 jsem skočil svůj osobní rekord 48,5 metru,“ nadšeně vyprávěl pětaosmdesátiletý sportovec na vrcholku nové rozhledny. Omládl o desítky let, když na vrcholu rozhledny nadšeně vzpomínal, jak pracoval v Karnole, vydával na statku noviny o zemědělství, opravoval housle, hrával na heligonku, zastupoval organizaci sluchově postižených seniorů, vymyslel patent na ekologické čištění vzduchu nebo kolik metrů skočil na lyžích na cvičném můstku na Radhošti. Na provizorní parkoviště pod Hraničním vrchem ho dcera přivezla autem, ale těch tři sta metrů do strmého kopce musel ujít sám – a pak ho ještě čekal náročný výstup na vrchol věže. Ani se při tom moc nezadýchal. „Na jaře jsem sice byl na operaci tlustého střeva, ale už se zase cítím ve formě. Rozhlednu u nás v Albrechticích neotevíráme každý den, takovou příležitost jsem si prostě nemohl nechat ujít,“ dodal Josef Segeč.

Rozhlednu si pochvalovali návštěvníci všech generací. „Hodně se mi tu líbí a hlavně ta výška rozhledny, ze které se můžu koukat do dálky. Je to tu krásné,“ nadšeně hlásil na vrcholu rozhledny David Vavrečka, který zase naopak patřil k nejmladším návštěvníkům.

Je to správně Hraniční vrch, nebo vrch Na Hranici?

Město Albrechtice – Turisté, kteří mají ve zvyku pozorně číst v mapách i na informačních tabulích, upozornili na zajímavý rozpor. Podle informačních tabulí stojí nová rozhledna na kopci Hraniční vrch, ale v mapách je toto místo zakresleno pod jménem Na Hranici. Jak je to tedy správně?

Zdá se to nemožné, ale nejde o chybu – pravdu mají informační materiály i turistické mapy! „Víme, že mnozí turisté rádi kontrolují správnost údajů na infotabulích i v průvodcích, takže jsme se snažili všechno pečlivě ověřit. Všechna nedorozumění vyplývají z toho, že tento kopec ve skutečnosti má dva vrcholy blízko sebe. V mapách se v takových případech obvykle zakresluje jen nejvyšší bod s pojmenováním a nadmořskou výškou,“ prozradil pointu této záhady Jan Gemela, který zpracoval pro rozhlednu informační systém. „Rozhledna stojí na nižším z vrcholků, na Hraničním vrchu, který v mapách zakreslen není. Je uveden sousední vrcholek vyšší o pár metrů a ten se opravdu jmenuje Na Hranici,“ dodal Jan Gemela, který je rovněž autorem panoramatických snímků na vrcholu rozhledny.

Na těchto snímcích jsou vyznačeny nejzajímavější objekty, které mohou turisté za dobrého počasí spatřit. „Tato panoramata vznikla spojením asi deseti běžných fotografi í v počítačovém programu. Nejdřív jsme si do nich zaznamenali hlavní dominanty jako krnovskou rozhlednu, linhartovský zámek, ostely v okolních obcích nebo Petrovy kameny, které si s ničím nemůžete splést, a pak jsme podle jejich polohy za pomoci map a GPS postupně určovali další významné prvky,“ prozradil postup autor informačního systému Jan Gemela. „U některých cílů jsme si určením nebyli úplně jisti, hlavně u těch hodně vzdálených prvků v polských rovinách. Ty jsou ale stejně viditelné jen za jasného počasí bez oparu. Raději jsme je ponechali bez pojmenování, aby panoramatické schéma zůstalo přehledné a návštěvníky nepletly zbytečné podrobnosti,“ doplnil Jan Gemela.

"Ze stavby mám radost,"říká o rozhledně Jitka Hanusová

U příležitosti slavnostního otevření rozhledny na Hraničním vrchu nad Městem Albrechtice jsme se zeptali albrechtické místostarostky Jitky Hanusové, co říká na tuto novou dominantu Albrechticka.

Jaký má rozhledna přínos pro Město Albrechtice?

Jedná se o unikátní stavbu v rámci České republiky, která určitě stojí za návštěvu. Předpokládáme, že značně zatraktivní Město Albrechtice pro turistický ruch.

Víte zpaměti, jak je rozhledna vysoká?

Výška rozhledny je 24 metrů a na vrchol vede 149 schodů.

Rozhledna se nestavěla na zelené louce, ale vznikla propojením dvou věží, které tu stály už dříve. K čemu věže původně sloužily?

Tyto ocelové věže na Hraničním vrchu sloužily k bezdrátovému přenosu telefonního signálu mobilních operátorů hlavně pro Krnov, Město Albrechtice a Osoblahu. Rozhledna vznikla propojením těchto dvou bývalých telekomunikačních věží lávkou o délce 16,5 metru. Samozřejmě bylo také doplněno schodiště i zábradlí a zesílena statika konstrukce.

Dalo to hodně práce dostat rozhlednu do dnešní podoby?

Po dlouhém uvažování, zda lze ještě nějak využít vyřazené nepotřebné věže, vznikl nápad s rozhlednou. Nápad je jedna věc, ale aby mohl být úspěšně realizován, musel si nejdřív získat podporu zastupitelů Města Albrechtic. Také jsme s ním museli seznámit občany a ujistit se, že mají pro takový projekt pochopení. Pak přišla nejdůležitější fáze, museli jsme věnovat značné úsilí pro získání finančních prostředků.

Na otevření rozhledny se přišly podívat stovky lidí. Myslíte si, že se sem budou vracet? Přijdete sem také vy občas se porozhlédnout po okolí?

Tato rozhledna není jen pro turisty a určitě sem budou směřovat na výlety občané ze všech okolních obcí. Pohled na Krnovsko, Albrechticko, Osoblažsko, Jindřichovsko a Polsko, který se naskytne v různých ročních obdobích, bude pro nás pokaždé jiný, a proto vždy zajímavý. Nejen pro mě, ale i pro mnohé spoluobčany to bude častý cíl procházek a výletů. Vzhledem ke kladným ohlasům veřejnosti, mám radostný a spokojený pocit z vydařeného díla. Tak unikátní stavbu neotevíráme v Albrechticích každý rok.

RADEK VRÁBLÍK