Na trati z Krnova do Jeseníku patnáct kilometrů za jindřichovským nádražím následuje polská stanice Głuchołazy. Nebylo tomu tak vždy. Až do roku 1945 byla před hlavním nádražím Głuchołazy ještě malá zastávka, po které dnes zbyl už jen kousek peronu. Letos na začátku roku polské dráhy (PLK) informovaly, že hodlají tuto zastávku na ulici Powstańców Śląskich v Głuchołazech obnovit. Záměr byl prezentován jako plán na rozvoj přeshraniční železniční dopravy.

V současné době musí český turista, který chce navštívit Głuchołazy, nebo Polák, který chce cestovat do České republiky, jít pěšky 15 až dvacet minut přes periferii. Nádraží totiž leží úplně mimo město Głuchołazy. Přitom české peážní vlaky (vlaky projíždějící přes cizí území) jedou přímo centrem Głuchołaz, ale není možné z nich tady vystoupit. Proto se představitelé Głuchołaz už 9. ledna 2008 dohodli s představiteli polských drah, že na své náklady obnoví zastávku v centru a PLK poté hned vydá souhlas s uvedením do provozu.

Nyní se ukazuje, že tento záměr asi byl jen krásný sen. Nová zastávka měla přitáhnout železnici více pasažérů a Głuchołazům další české hosty. Když se dlouho nic nedělo, vydal se místostarosta Głuchołaz Roman Sambor na ředitelství polských drah, PLK, zkoumat proč. Z těchto rozhovorů se vrátil zklamaný. Polské dráhy z propadliště dějin vytáhly na světlo dekret polského komunistického prezidenta Bolesława Bieruta z roku 1948 a tvrdí, že kvůli němu zastávku obnovit nelze. Když zástupci Głuchołaz chtěli uzavřít dohodu s PLK, aby mohli začít projektové a stavební práce na obnově zastávky, o existenci takzvaného Bierutova dekretu nikdo nic nevěděl.

S největší pravděpodobností představitele Głuchołaz šedesát let starý a téměř zapomenutý dekret od záměru odradí. Zástupcům Głuchołaz se zřejmě nebude chtít podstupovat zdlouhavé martyrium legislativní změny kvůli zprovoznění jedné malé zastávky.