Pravděpodobně první stavbou na Pradědu býval jednoduchý útulek, do kterého se každý mohl kdokoliv uchýlit při nepřízni počasí. Na přelomu 18. a 19. století, kdy se z výletů do přírody stává móda a masová zábava, se na všech významnějších místech začínají stavět chaty s rozhlednami.

Mezi smělými a nikdy nerealizovanými nápady z té doby dokonce najdeme prodloužení železnice až do Karlovy Studánky, na níž měla navazovat ozubená dráha na vrchol Pradědu.

V roce 1903 předložil Moravskoslezský sudetský horský a turistický spolek z Jeseníku starostovi obce Malá Morávka své plány na výstavbu rozhledny přímo nad triangulačním bodem na vrcholu Pradědu. Návrh vypracovaný vídeňským architektem a stavebním radou rytířem Františkem von Neumannem byl Okresním hejtmanstvím v Bruntále schválen.

Ke kolaudaci vedlo devět dlouhých let

Vlastní výstavba rozhledny nazývané Habsburgwarte (strážní věž Habsburk) nebo Altvaterturme (věž Praděd) se značně protáhla, takže až po devíti letech v roce 1912 proběhla na Pradědu kolaudace. Okázalá kamenná rozhledna ve stylu středověké hradní věže byla vysoká 32,5 metru. Stála na půdorysu 14,5 na 15 metrů. Měla 23 místností v sedmi podlažích.

V přízemí byla ještě malá restaurace a na vrcholu vyhlídková plošina s cimbuřím. Ve srubové chatě pod rozhlednou bylo něco na způsob bufetu. Stavba dostala dokonce vlastní adresu, Malá Morávka č.p. 207. Věž na Pradědu se stala nejvyhledávanějším turistickým cílem v první polovině 20. století.

Zachraňovat rozhlednu museli už po válce

„Tuto nádhernou rozhlednu bohužel provázela smůla. Velkou chybou už na počátku bylo použití nevhodného místního kamene, který nebyl příliš pevný a špatně snášel extrémní klimatické podmínky na Pradědu. Za první světové války nebylo o stavbu pečováno, takže rychle chátrala. Po válce v roce 1926 zde byly provedeny nejnutnější záchranné práce,“ zavzpomínal minulý týden na své přednášce na dávnou rozhlednu milovník historie Dalibor Zlomek. Za druhé světové války využili Němci rozhlednu k meteorologickým měřením a pro potřeby armádní radiolokace a letectva. Takzvanou poštovní chatu k rozhledně přistavěli totálně nasazení a váleční zajatci.

Po válce v roce 1951 se už notně zchátralé rozhledny ujal spolek Turista Praha, který plánoval její záchranu. V roce 1957 už byla v tak havarijním stavu, že musela být z bezpečnostních důvodů uzavřena. Když se 2. května 1959 nad hřebeny Jeseníků rozléhal rachot oznamující samovolné zřícení nejvýše položené rozhledny v Československu, jen shodou náhod nebyl nikdo zraněn. Zřítila se totiž těsně před příchodem dělníků, kteří měli připravit záchranné práce.

I Němci maji svou kopii Pradědu

Přestože tato nádherná romantická stavba zmizela už před půlstoletím, stále žije v myslích pamětníků. Sudetští Němci po ní ve své nové vlasti tesknili tak dlouho, až se rozhodli v roce 2003 postavit podle původních plánů přesnou kopii na vrcholu Wetzsteinu (792 m.n.m) u městečka Lehesten v Duryňsku. Při její návštěvě se přenesou do časů svého mládí, kdy jezdili na výlety na Praděd.

O tom, jak obrovské popularitě se těšila původní rozhledna v dobách své slávy, svědčí nejen stovky pohlednic a suvenýrů s tímto motivem, ale také zmenšené kopie rozhledny, které si lidé dávali jako dekoraci na své skalky a zahrádky.

Už rovných třicet let má Praděd novou dominantu, známý televizní vysílač vysoký 162 metrů, dílo architekta Jana Lišky, ale to už je jiná kapitola. Vedle dnešního vysílače 32,5 metru vysoká původní Altvaterturme sice vypadá jako zákrsek, ale ani ten největší patriot si dnes už kopii vysílače na svou skalku ani do zahrady nepostaví.