Monika a Michal představují obyvatele Prahy, kteří přišli na chuť vaření z kvalitních českých potravin, což je přivedlo až k agroturistice. Na farmách je čeká zjištění, že to zas až takový relax nebude. Přesto nakonec objedou od jara do podzimu šestnáct farem.

Farmářská jízda se pokouší vysvětlit, že i dřina člověka naplňuje a může mu být potěšením. Co si Monika Zoubková z natáčení farmářské jízdy odnesla?

Jste městský, nebo venkovský typ člověka?

I když jsem z menšího města Krnova, vždycky jsem si přála žít ve velkoměstě, což se mi splnilo. Považuji se za městského člověka, který si náležitě užívá všech nabídek a výhod, které velké město nabízí. Zároveň čím jsem starší, tím víc se vnitřně obracím směrem z města do přírody.

Takové útěky mi pomáhají získat rovnováhu, abych zvládla s radostí ruch velkoměsta.

V čem vám vyhovují produkty českých farmářů?

Každý, kdo přemýšlí nad svým zdravím, by se měl zajímat, odkud jídlo pochází, jakým procesem prošlo a co obsahuje. Farmářské výrobky prostě zaručují kvalitu.

Procestovali jste mnoho farem po celé České republice a na vlastní kůži jste si vyzkoušeli farmaření. Necítili jste se někdy jako slon v porcelánu?

Na každé farmě jsme se něco nového naučili, takže s tím i souvisí metoda pokus – omyl. Jen doufám, že jsme farmářům opravdu pomáhali, a nikoliv škodili. Se vší vážnosti jsme se jim totiž snažili pomáhat.

Komu to šlo na farmě lépe – vám nebo Michalovi?

Jak kdy a jak co. Je spousta prací na farmě, které souvisí s fyzickou vybaveností a svaly. V tom měl Michal převahu. Já zase měla navrch v činnostech, kde byla zapotřebí pečlivost a rychlost, jako je například výroba sýru. Ale nechte se překvapit.

Kde se vám líbilo nejvíc?

Nechci žádnou farmu vyzdvihovat, to by nebylo fér, protože na všech farmách jsme potkali skvělé lidi. A za všemi stojí stejná dřina a úsilí.

Věnujete se agroturistice pravidelně, nebo to bylo poprvé?

Od té doby, co vznikly v Praze farmářské trhy, jsem se o tohle téma začala zajímat, ale je pravda, že teď, po natáčení, mnohem víc. Sama už léta jezdím nakupovat na jednu farmu v Bělči, kde vyrábí nejlepší tvaroh na světě. Agroturistika je pro mě synonymem pro poznání a soulad s přírodou. Ráda tyto výlety provozuji se svými dětmi.

Procestovali jste celou republiku. Jsou rozdíly v rámci jednotlivých regionů Česka?

Samozřejmě se podmínky liší. Jinak se farmaří na Šumavě, kde je sníh a chlad mnohem déle, než u Brna, kde je víc slunce a tepla. Nicméně společné mají všichni to, že musí pracovat každý den, a to nelze ošulit. Zvířata neznají dovolenou a saláty se samy nezalijí.

Jak myslíte, že vás hodnotil farmář Bolek Polívka?

Bolek je frajer, takže myslím, že to bral s humorem a nadsázkou a že nás zároveň jako bývalý farmář aspoň v koutku duše obdivuje.

Užila jste si natáčení? Komu je pořad určen?

Byla to jízda! Naučila jsem se řídit obrovský karavan bez posilovače. Naučila jsem se dojit, pást kozy a ovce, vyrábět sýry a máslo, vykuchat a naporcovat rybu či bizona, připravit krůtu, aby nebyla suchá, rozeznat oplodněné vejce od neoplodněného, plavit lipicána a hlavně jsem poznala úplně jiný styl života, což mě dost obohatilo.

Myslím, že naše „jízda" je pro diváky, kteří se chtějí dozvědět o farmaření a farmářských výrobcích víc, pro ty, které zajímá, jak si vedou lidé, co se snaží navázat na historii sedlačení po dlouhém období komunistické likvidace soukromých statků, pro děti, které zajímá příroda, a pro všechny, koho zajímá, jak to na farmách chodí a co jedí.

Co se vám v souvislosti s Farmářskou jízdou vybaví jako první?

Většinou bylo nejvíc veselo, když nám něco nešlo. Pamatuji si úprk před prasnicí. V životě jsem nepřeskočila ohradu tak rychle. Myslím, že šlo o rychlostní rekord.