VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Mlynář Zdeněk Šmajstrla: Pohanku jím prakticky denně

Slezské Rudoltice /ROZHOVOR/ - Zámek ve Slezských Rudolticích byl prvním místem v regionu, kde začal maraton vánočních jarmarků a trhů. Stánky nabízely med, křížaly, dýně, pletené košíky, perníčky, koláče, svícny, adventní věnce i jmelí místních výrobců a dodavatel.

6.12.2012
SDÍLEJ:

Zdeněk Šmajstrla je již čtvrtou generací rodu pohankových mlynářů.Foto: DENÍK / Ivan Pavelek

Mezi nakupujícími procházel ve svém kostýmu s bílou čepicí pantáta mlynář Zdeněk Šmajstrla, který je nejznámější český pohankový věrozvěst. Jeho pohankový mlýn mele již sto padesát let. Mletí pohanky zasvětil celý život a napsal o ní napsal také několik knih.

Jak víte tak přesně, kdy mlýn začal mlít?

Že je to letos sto padesát let, to vychází ze záznamů v naší rodinné kronice. Ale myslím si, že se mlelo už dřív. Protože ten mlýnec neboli žentůr, zdědil můj prapradědeček po svém otci, takže určitě se pohanka loupala a mlela už dříve. Vždyť se tady dostala už ve třináctém století, kdy nás napadli Tataři.

Proč jste zůstali u mletí pohanky a nepřešli na klasické obilí?

Je škoda, že se na pohanku nějak zanevřelo. Přitom celá Asie se živí bezlepkovou pohankou, zatímco Evropa se živí pšenicí a na úkor pšenice Evropa vymírá. Třeba na rakovinu tlustého střeva, protože lepek, kterého je v pšenici třicetkrát více než bylo kdysi, nám způsobuje problém ve střevech i jinde. A tomu ještě napomáhají chemické přísady v potravinách.

Mlýn stojí na původním místě?

Ano, stojí na původním místě. Protože mi doly nepovolily stavbu na jiném pozemku, jen jsem udělal rekonstrukci. Zboural jsem starou chalupu, vlastně rodinný dům, a s dobrými lidmi jsme postavili restauraci, kde se budou vařit pohanková jídla. Je tu nová balírna a mlýn je rozšířený. Ale jak říkám, na původním místě.

Kdy jste poprvé přičichl k pohance?

Měl jsem skoro šest roků, když jsem vešel do toho, tenkrát pohádkového, pohankového mlýna, kde to jenom šustilo a otáčelo se to všechno jako betlém. Byl jsem nadšený z klapotu ozubených dřevěných koleček a už jako malý ogárek jsem pomáhal plnit čtvrtečky a čtvrtě. Tenkrát čtyři malé čtvrtečky byly do čtvrťky, čtyři čtvťky byly do velké čtvrtě a čtyři velké čtvrtě byl jeden měch to bylo asi dvaatřicet kilo. Tenkrát nebyly váhy, tak se říkalo, že se musí naměřit.

Takže vaše cesta k profesi mlynáře byla předem nalinkovaná…

Jako kluk jsem samozřejmě chodil pomáhat dědovi, když jsem byl starší tatínkovi, a když tatínek v jedenadevadesátém roce zemřel, rozhodl jsem se ze dne na den, že budu pokračovat. Sousedi mě přemluvili, a taky JZD ještě vozívalo naturálie. Takže bylo třeba mlýnu. Tak jsem do toho šel. Tehdy to ale ještě bylo udělané z různých drátů, kapsáky byly z hasičských hadic, a tak. Musel jsem to furt spravovat.

I proto jsme postavili nový mlýn s novou technologií. Ale i ta je ještě zaostalá proti tomu, co bych si představoval. Bylo by to nejjednodušší, kdyby to bylo řízené počítačem Ale k tomu asi dojde až můj kluk Pavel, který pokračuje jako pátá generace mlynářů Šmajstrlů.

Takže vy už nemelete?

Už ne. Napsal jsem druhou knížku, vzpomínky na mé dětství a vzpomínky mlynářů o tom, jak se vše v krajině mění, jenom ten stopadesátiletý dub vedle mlýna zůstal.

Které vaše výrobky máte nejraději?

Pořád se vymýšlejí nové produkty. Děláme těstoviny, křupky, instantní krupice. A co mám nejraději? Nejvíce mám rád Hanku, a pak pohanku. Hanka je moje žena. Ale je pravda, že i pohanka je úžasná. Jím ji prakticky každý den.

Máte nějaký osvědčený recept?

Dnes jsem měl zrovna jednoduchou věc. Nasypu si lámanku do talíře, když je chladno ve světnici, udělám si z utěrky takový věneček, do něj položím talíř a do něj nasypu lámanku. Zaliju to převařenou vodou, ale musí být trochu vychladlá, aby se v ní dala udržet ruka. Talíř přikryji.

Za pět minut si tam dám na co mám chuť: vlašské ořechy, lískové oříšky, trošku rozinek, někdy jogurt nebo banán, mandarinku… No, fantastická snídaně. Jindy si třeba dám krupici, zaliji vlažnou vodou a dám na to ovoce, nebo třeba i papriku. Nesolím ji ani necukruji.

Na závěr: je o pohanku zájem?

Určitě. U nás ve mlýně už byly statisíce lidí. A mohu poděkovat mnohým, že pohanku vzali na svůj kuchyňský stůl. Mnoho lidí mi tady přináší nové recepty, které si vymýšlejí. Je to třeba cukroví, perník a další výrobky. A nikdo prý nepoznal, že to bylo z pohanky. Ale uplyne asi ještě hodně času, než lidé přijdou na to, že nás pšenice ničí.

Autor: František Kuba, Ivan Pavelek

6.12.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Hydrolog Jan Unucka z Českého hydrometeorologického ústavu.

Hydrolog Jan Unucka: Doprava a kvalita vody je věčný problém

Křišťálová Lupa 2017

Nominujte Deník v anketě Křišťálová Lupa 2017!

Nová parkovací místa v Bruntále

Bruntál – Motoristé v Bruntále se dočkají dalších parkovacích ploch. Na některých místech ve městě by mělo do konce podzimu vzniknout až na šedesát parkovacích míst.

Dračí lodě na Hartě

Hladina a břehy přehrady Slezská Harta se opět promění na scénu se skvělou podívanou. V zátoce u Leskovce nad Moravicí proběhnou o víkendu 25. až 27. srpna závody dračích lodí. Zábava je to jak pro závodníky, tak i pro diváky.

Anděl Páně na náměstí

Na náměstí Míru v Bruntále se chystá akce Loučení s létem.

Den obce ve Staré Vsi

Obecní oslavy Staré Vsi proběhnou v sobotu 26. srpna od 14 hodin v tamním kulturním domě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení