Nejdřív koupil mosaznou figurku, slavný suvenýr z Belgie v podobě čůrajícícho chlapečka. Potom nastudoval metalurgickou technologii, jak lze pomocí stříbra spojovat mosazné odlitky. Touto technikou chlapečkovi pozměnil ruku tak, aby držela vidle, a také mu vylepšil necudné partie, aby lépe vystihovaly standardní tělesné proporce skutečných vidláků.

„Autor vykonal významný počin na poli vidlácké kultury. Dočetl jsem se na wikipedii, že soška čůrajícího chlapečka v Bruselu byla několikrát ztracena a znovu nahrazena. Kdo ví, možná měl ten původní chlapeček také vidle. Nedivil bych se, kdyby byly symboly vidláctví z Bruselu odstraněny záměrně, třeba jako symboly zednářů," představil novou konspirační teorii zakladatel muzea vidlí Jan Gemela.