Krnov má před gymnáziem nenápadný neokázalý „památník obětem válek a násilí", který je univerzálním pietním místem pro různá výročí a různě zaměřená shromáždění. Hodí se také pro připomínku událostí z února 1948, kdy se komunisté v Československu chopili moci.

Letošního vzpomínání na oběti komunistického režimu se v Krnově uplynulé pondělí zúčastnili krnovští místostarostové Michal Brunclík (ČSSD) i Jan Krkoška (ANO).

Potomci generála Heliodora Píky

Za organizátory zastupitelka Ludmila Čajanová (KDU-ČSL) připomenula, že také v Krnově máme spoluobčany, kteří na vlastní kůži nebo v rámci své rodiny zakusili, co dokáže komunistický režim.

„Jsou to například potomci generála Heliodora Píky, nebo je tady pan Závěšický jako představitel živnostníků, podnikatelů a rolníků, kteří to za komunismu neměli lehké. Všichni tito lidé nám svým příkladem ukázali, co to znamená mít odvahu, když se člověk postaví proti totalitnímu režimu.

U obětí, které přežily mučení, práce v nelidských podmínkách a výslechy, si nesmírně vážím toho, že to v nich nezanechalo nějaké dramatické myšlenky. Byli schopni odpustit. Nestali se z nich nenávistní nebo zlí lidé. Překonali to a dnes žijí usmířeni s tím neštěstím, které prožili. Právě kvůli nim jsme tady," vysvětlila Čajanová poselství celé akce.

Chartista a farář

Letos se omluvili zástupci Konfederace politických vězňů, protože ve stejné době jako krnovské shromáždění se v Praze koná projekt Mene tekel, zaměřený na mapování totalitních režimů. Přesto do Krnova dorazil velmi významný host. Disident, chartista a evangelický farář Miloš Rejchrt.

Farář Miloš Rejchrt se dopoledne podělil o své vzpomínky a myšlenky se studenty krnovského gymnázia, kde besedu zakončil dlouhý potlesk. Podle Rejchrta zdaleka není samozřejmost, aby města srovnatelná s Krnovem pořádala vzpomínkové akce za oběti komunismu.

Památník obětem násilí

A přitom naše minulost nás stále ovlivňuje.

„Víme to i z pravidel silničního provozu, že je třeba se občas dívat do zpětného zrcátka, protože nebezpečí nemusí být jen před námi. Ono se může vynořit i zezadu," vysvětlil Rejchrt proč je prospěšné občas si kolektivně připomenout naši minulost a jaké ovoce vzešlo z toho, co naši předkové zasadili.

„Ten váš krnovský památníček je krásný tím, jak je nenápadný a obecný, až univerzální. Vzpomínka na oběti válek a násilí nemůže pobouřit snad nikoho. Po zkušenostech ze dvou světových válek sotva dnes někdo bude hájit války mezi státy a národy.

Přesto byly časy, kdy se válka považovala za zakalování, utužování charakterů a vyčištění od všeho zbabělého," pochválil Reichrt Krnovu koncepci památníku obětem válek a násilí.

Diktatura proletariátu

Miloš Rejchrt vzápětí vysvětlil, jak komunisté, když se v únoru 1948 chopili moci, využili státního aparátu k masivnímu násilí proti velké skupině obyvatelstva.

„Však se sami chlubili, že nastolili diktaturu proletariátu. Byla to diktatura těch, kdo si říkali proletariát a tvářili se, že jsou předvojem dělnické třídy a proto mají patent na vedoucí úlohu. Chtěli, aby to tak zůstalo na věčné časy a nikdy jinak. Doba pro realizaci těchto jejich přání se smrskla na čtyřicet let, ale i tak to bylo zoufale dlouho. Komunisté měli v programu výchovu k nenávisti, říkali jí třídní nenávist," doplnil Rejchrt.

Zavzpomínal, že už jako devítileté dítě se musel ve škole učit písničky opěvující násilí jako třeba: „jen dál rudí námořníci, zaměřte pušky k líci, ať zazní revoluce hlas".

Nacismus a komunismus

Hodně Čechů a Slováků komunisty podporovalo díky tomu, že komunistickou ideologií stmelený Sovětský svaz dokázal porazit nacistické Německo.

„Německý nacismus byl rasistický, takže mohl být zajímavý vlastně jen pro Němce. Neuznával rovnost všech lidí. Komunisté naopak vyhlašovali celosvětové bratrství mezi národy, solidaritu proletářů všech zemí a podobně ušlechtilé ideály. Mnozí komunisté za ně statečně bojovali a trpěli. Jenže přesto se za jejich nadvlády děly hrůzy a zvěrstva jako průvodní znaky pyšné touhy nahnat lidstvo do ráje.

A když se tam lidem nechce, tak je naháněli klackem a vytyčili jim cestu ploty z ostnatého drátu," srovnal Rejchrt rozdílné a shodné znaky komunismu a nacismu.

Komunisté chtěli nastolit jednotu ve společnosti a proto hledali společného nepřítele. „Ve škole nám jako nepřítele ukázali mandelinku bramborovou. Hnusný americký brouk byl ale nepřítel dobrý leda tak pro děti. To takový Heliodor Píka nebo Milada Horáková, to už je jiná. Bestiální pudy se probudí, když nepřítelem nejsou brouci, ale lidé. Probuzená nenávist chtěla další sousta.

Tak byl jako nepřítel předhozen lidu třeba sám generální tajemník komunistické strany Rudolf Slánský. Psovi psí smrt, volalo se. Přišlo jim normální, že oběsíme i našeho nejvyššího soudruha, kterému jsme před pár měsíci provolávali slávu," zakončil Rejchrt své vyprávění nad krnovským památníkem a pak přítomné pozval na ekumenickou bohoslužbu v evangelickém kostele.